Cyklovýlet do Polabí 3
Konal se 13. srpna 2022
Skoro to svádí k tomu, abych ty cyklovýlety do Polabí namyšleně nazval jako „tradiční“, protože to už byl potřetí. Jenže ve srovnání s jinými akcemi je tento pouze v plenkách. Podle reakcí na první dva i na tento výlet se akce ale opět vydařila.
Protože bydlím v Čelákovicích, tak jsem asi sobecky výchozí bod pro start zvolil tady na nádraží. Podle účasti na předchozích dvou akcích (10 – 15 lidí) jsem si myslel, že letos účast bude podobná. Jenže asi díky včasné a názorné mailové agitaci byla účast vyšší a tudíž náš národní dopravce ČD by mohl mít problém s přepravou našich velocipédů. Do jedné soupravy se jich totiž oficiálně vejde jen 8 (podle počtu závěsů). Pokud by se jich tam chtělo nacpat víc, průvodčí by byl prudérní a trval na počtu kol podle počtu systemizovaných míst, tak by někdo zůstal stát na peróně, Pak by kvůli tomu měl duhové bubliny u nosu. Proto jsem letos radši volil rozdělení do dvou spojů a asi jsem udělal dobře. Ani se nechtělo věřit tomu, že se lidi dovedli bez organizování sami domluvit, kdo a kdy pojede. Ještě to asi s námi není tak špatné J. Překvapivě dvě osoby přijely nečekaně z opačné strany (k mé radosti) a tudíž nezatěžovaly ČD svými koly cestou z Prahy. Na druhou stranu, 6 lidí bylo líných dojet až do Čelákovic, tak jsme je posbírali po cestě. Jejich škoda, protože nemohli obdivovat naše krásné, nově zrekonstruované nádraží. Celkem letos společnost čítala 20 jedinců, kteří tvořili výbornou souznějící partu. Jejich vybrané společenské chování nikomu nedovolilo, aby přijel pozdě – až na jednu, až na jednu, která bohužel zaspala.
Trasa vedla téměř celá podél břehu Labe z výchozího bodu až do Liblic – po proudu, takže dolů (voda jinak téct neumí). Vzhledem k tomu, že Čelákovice jsou asi o 175 m výš, než je asi 650 km vzdálený Hamburk, kde Labe ústí do moře, tak to klesání na trati bylo dost podstatné a mnohým ušetřilo hodně sil.
Sice teplo bylo, ale naštěstí ne až tak vražedné, aby někdo po cestě trval na koupání v jezeru Malvíny. Jinak by chudáci ti, které jsme po cestě měli vyzvednout, museli čekat o dost déle. I takhle už měli na zadku otlačenou mřížku z lavičky.
Na oběd jsme měli zamluvenou restauraci Aroma v Kostelci nad Labem. Hezká restaurace, dobře tam vaří, ale jak vyšlo najevo, tak se řadí do vyšší cenové kategorie. Překvapivě ale měli plno. Vzpomněl jsem se, že celé léto se v médiích probíralo, že díky inflaci a vysokým cenám lidi nemají peníze na to, aby chodili do restaurací na jídlo a že si radši vaří doma. Tak buď lidi peníze mají, nebo nářek hostinských se nezakládal na pravdě. Každopádně ale něco je jinak.
Odsud jsme podle plánu (a ty se musí dodržovat!) jeli k zámku Liblice. Zámek byl postaven ve slohu českého vrcholného baroka roku 1706. Je tvořen třípatrovým válcovitým středem, v němž je umístěn hlavní sál, na který navazují dvoupatrová křídla s obytnými prostorami (ten popis jsem opsal!). Sice dovnitř pouštějí na prohlídku, která by stála za to, ale jen v neděli a jako na potvoru my tam byli v sobotu. Někteří oprsklí jedinci si však dodali odvahu a ve slušivém, avšak propoceném cyklistickém úboru se vloupali aspoň na čumendu do přijímacího salonku (recepce) a do hodovní síně (restaurace), kde se zrovna konala svatební hostina. Přístup do francouzské zahrady, anglického parku i obory je volný celoročně, tak jsme si prohlédli aspoň ty. Tam se akce oficiálně prohlásila za ukončenou a každý se už dál staral sám o sebe.
Můj záměr byl, že zpátky do Prahy se dojede vlakem, aby si dráhy aspoň trochu vylepšily obchodní bilanci. Jenže účastníci byli z výletu v délce asi 43 km překvapivě natolik nabiti energií (čekal jsem opak), že se rozhodli dojet po vlastní ose až k pražské MHD. Všichni dojeli, nikdo se neztratil – prý až na jednoho, až na jednoho… Ale protože v policejní svodce žádné hlášení o úmrtí cyklisty nebylo, tak zřejmě i ten se našel a dojel taky.
A příště za rok? Sice v Polabí je hodně cyklotras, jenže ne všechny jsou v blízkosti Prahy tak, aby byly vhodné pro jednodenní výlet, aby se aspoň tam nebo zpátky dalo dojet jedním vlakem, což při větším počtu kol může být problém, jak jsem si letos uvědomil. Snad něco najdu. V nejhorším bych se musel opakovat a to je blbý.
Díky za společnost všem zúčastněným.
Jirka Klíma 2
