Orlické hory s Béčkem
Spanilka se letos jela v mých oblíbených Orličkách. V pátek ráno jsme se společně s Déčkem sešli v rychlíku do Hradce Králové a odtud nás ještě najatý autobus popovezl do Olešnice v Orlických horách. Tady jsme vystoupili do hustého mžení, které naštěstí celkem brzy ustalo a my jsme se vydali po asfaltu nahoru směrem na Číhalku. Cestou nám hejtmani zařídili oběd v chatě Juráška a nedočkavci již obouvají běžkové boty s vidinou, že se po pár stech metrech vyvezeme vlekem. To se nestalo, sjezdovku šlapeme pěšky, ale s metry pomalu ale jistě přibývá i sněhu. Na rozcestí pod Polomským kopcem už se přezouváme i my, skeptici, a já jsem příjemně překvapena, že se dneska ještě svezeme. Krásné 4 km na běžkách! Občas trochu ledovatou stopou a ještě za světla dojíždíme na první nocleh v Masarykově chatě na Šerlichu. Pěšky nalehko jsme si ještě vyšlápli na vrchol Šerlichu, a pak už večeře a velmi umírněný večírek, protože nás v jedenáct poslali spát. Ani nám to tolik nevadilo.
Ráno při snídani hejtman zjišťuje, jak to vypadá s Orlickým maratonem, který byl přeložen na naši trasu, a vzhledem k času ustřednění celkem v klidu setrváváme do půl jedenácté v restauračním zařízení. Maratonem se nakonec celkem elegantně a za pomoci organizátorů prosmekneme, zafandíme juniorům a krásnou stopou frčíme směrem na Velkou Deštnou. Tady potkáváme Céčko, takže první před-ustřednění proběhne ve stánku pod Deštnou. Ale čas běží, a tak se loučíme a pokračujeme kousek pod Jelenku, kde se máme potkat s Áčkem. Sjezd na mýtinu je mírně dobrodružný a v některých případech i divácky atraktivní, ale až na jeden rozbitý nos se potkáváme ve zdraví. Pohoštění, kytary, pití ostré i tupé, setkání a úsměvy. Po hodince balíme a vydáváme se zpět na trasu a my pokračujeme na nocleh do Zdobnice.
Cesta je krásná, široká, stopa díky závodu čerstvě řízlá a my se houpeme s výhledy na Orlické Záhoří a dál do zcela zelené kladské roviny. Na Pěticestí se to konečně definitivně zlomí a my začínáme klesat do Zdobnice. Jede to jak namydlený blesk, lyže zouváme až kousek nad Zdobnicí a i tu poslední louku nad chatou si cik-cak sjedeme. Ubytování v chatě Slunečná je opravdu slunečné, majitelé moc milí a večirek plnotučný s písněmi všech žánrů.
Ráno nás čekají 4 km po vlastních stopách zpět nahoru na Pěticestí a odtud pokračujeme dál přes Mezivrší, kolem pěchotního srubu Průsek (z komína se kouří a anténu mají protaženou granátovým shozem, jak mě poučil můj vzdělaný muž) na Anenský vrch s rozhlednou a pak už dolů ke srubu Hanička. Rychlý oběd a zbývá posledních 6 km do Rokytnice v Orlických horách. Někteří jedou autobusem, ale pro mě byl sestup otevřenou krajinou a podhorskými loukami na sklonku dne jedna z nejhezčích částí letošní Spanilky. V Rokytnici jsme se v hospodě zase potkali s Déčkem a naším autobusem a v sedm nám jel vlak z Hradce do Prahy.
Hejtmanům děkuji za organizaci a mým milým Béčkům za krásnou společnost. Hezký to bylo.
Káča Režná T20
