Turistický akademický klub byl založen roku 1963 v Praze

Články akceFotogalerieZe společnosti

Zpívání koled v kapli porodnice U Apolináře – jak to všechno začalo


POZVÁNKA NA 18.12. od 18:00 – přijďte zažít na vlastní kůži

Budovu Zemské porodnice navrhl a postavil přední český architekt, stavitel a mecenáš
české vědy, kultury a umění ing. architekt Josef Hlávka v letech 1865 – 1875.
Seznámil se s několika evropskými nemocnicemi ještě předtím, než přistoupil k řešení
tohoto projektu. Rozhodl se pro pavilónový systém, který umožňoval v případě potřeby
uzavřít jednotlivé části budovy a zamezit tak šíření infekce. Stavba musela být z
režných, neomítnutých cihel, neboť se věřilo, že jsou z hlediska infekce bezpečnější.
Výsledkem byla obdivuhodná stavba po stránce architektonické i účelové. Dodnes je
pokládána za jednu z nejzdařilejších novogotických staveb. Tvoří ji šest pavilonů
obklopujících společný prostor parkového nádvoří. Pavilony jsou propojeny centrálními
chodbovými trakty. Součástí areálu byla budova prádelny a kuchyně.
V historickém plášti budovy se nalézá jedno z nejmodernějších porodnických a
gynekologických technologií na evropské úrovni.
Pro svoji mimořádnou architektonickou hodnotu a význam v dějinách lékařství je
budova prohlášena za chráněnou kulturní památku.
Architektonicky nejzajímavější částí budovy je křestní kaple sv. Kříže, která se
nalézá v prvním patře, přesně nad vstupním vestibulem. Kaple byla za druhé světové
války částečně poškozena bombardováním a čekala půl století v prachu zapomnění na
znovuzrození. Za totality byla využívána jako skladiště nepotřebného zdravotního
materiálu.
Kaple, zneuctěna několikaletitým používáním jako skladiště, byla zásluhou nadšenců
z řad personálu II.VFN a příznivců Nohybu a 1.trasy TAKu r.1992 znovu navrácena
původnímu účelu. Chvályhodný čin byl dovršen bohoslužbou kardinála Miloslava Vlka a
přinesl do budoucna radost všem, kteří sem zavítají.
Těžištěm architektonické koncepce je řešení vlastního prostoru kaple, tvořeného
bohatou hvězdicovou sklípkovou klenbou, která je svedena ve střední sloup. Malířská
výzdoba na bočních stěnách pochází z r. 1902 a jedná se o cyklus ze života Ježíše
Krista a Panny Marie. Jejími autory jsou Adolf Koerber a Adolf .Liebscher. Kapli dále
tvoří kredenční oltářík z kararského mramoru, novogotická dubová zpovědnice,
mramorová křtitelnice a kůr s varhanami. Všemu dominuje majestátní plastika sochaře
Josefa Mařatky, znázorňující arch. Hlávku v nadživotní velikosti. Socha z r. 1914 je
z patinované sádry a váží 300 kg. Její bronzovou podobu lze spatřit v nádvoří
Hlávkových domů mezi Vodičkovou a Jungmannovou ulicí.
Budova Zemské porodnice je krásná, má neopakovatelnou atmosféru a zvláštní kouzlo
a tajemno. Narodit se se vším komfortem v místě, které má charakter a ducha, to je
docela pěkný vstup do života. Narodí se zde 4500 dětí ročně.


Jak to s vánočním zpíváním začalo
Člověk je rád když může rozšířit dobrou zprávu nebo něco ukázat svým blízkým a
známým. To se taky stalo. Náš kamarád Standa Vaculík se jednou nečekaně přišel za
mnou podívat do nemocnice.
Pracovala jsem na operačním sále, kde jsou přísné hygienické předpisy. Tak jsem ho
dovedla do vyklizené kaple. Jak jsme ji vyklízeli? Domluvili jsme si sobotní brigádu,
zajistili několik aut kam se nosily různé nepotřebné věci, které se v kapli za léta
nashromáždily. Udělal se řetěz z 1. patra před barák (hlavní vstup), kde stála auta a
tam se nosil „sběr“ a chorobopisy, které se musejí uchovat 100 let. Žádné jiné cennosti
tam nebyly, jen rozbité židle, stojany, staré podložní mísy, nefunkční přístroje a
podobné věci. Brigáda byla jednodenní a všechno jsme stihli včetně vyklizení sakristie.
Zůstalo tam pouze to, co tam mělo být (co bylo v inventáři), přesto se něco ztratilo,
např. obraz Madony, pod kterým se děti křtily (několik fotografií) a klekátko ke
zpovědnici.
Jako překvapení jsme měli připravené chleby se sádlem a cibulí, kdo chtěl čaj nebo i
pivo. Tehdy se zúčastnil i přednosta docent Bendl a dokonce přišel i s manželkou.
Takto vyprázdněnou kapli Standa uviděl a řekl: „Tady by bylo hezké vánoční zpívání“
(bylo to v září 1992) a v půli prosince téhož roku jsme se sešli poprvé. Bylo to ale bez
židlí a na varhany se taky ještě nehrálo (byly rozladěné). Byla tam zima a tak jsme se
rozhodli, že tam budeme vařit grog, který jsme nalévali do umělých kelímků. Později
nám Fredy (z Nohybu) řekl, že by se to nemělo, že je to taky znesvěcení. Postupně se
začaly (z darů účastníků zpívání) kupovat židle, zřizovat topení, pan primář Eliáš sehnal
někoho, kdo naladil varhany.
Vánoční zpívání koled v kapli bylo od té doby každý rok. V tom prvním roce jsme měli
pozvané hosty: pan Malý – farář z P7, p. min. J. Diensbier a máme dopis od p.
presidenta V. Havla, kterým se omlouvá. Koledy přišla zazpívat pozvaná Marta
Kubišová a my všichni jsme se přidávali. Byla plná kaple, to už bylo i na čem sedět. Při
každém dalším každoročním zpívání už nás doprovázely naladěné varhany
s bravurním Béďovým uměním na ně hrát, ale se stále ještě „nožně“ šlapanými měchy
obětavými kamarády, Toníkem a dalšími. Ivanka a kdo mohl, xeroxovali zpěvníky,
s Béďou hrály holčičky našich sestřiček Zuzka a Evka na flétny, Linda zpívala Ave
Maria.
V r. 2022 (po dvou letech pauzy kvůli covidu) jsem znovu zažila tu zvláštní atmosféru,
kdy mi tekly slzy při prvních koledách, které jsem si zpívala sama pro sebe. A taky mi
předala Danuška krásnou kytici.
Děkuji všem, co měli se mnou strpení.
Líba Kánská, únor 2023
Z rukopisu dopracovala Ivana Stulíková