Závěrečná táborová hra, kterou nevymyslíš
Velká voda, evakuace to jsou pojmy, které si na táboře nikdo nepřeje. Kdysi jsme tuším na Apačích trénovali evakuaci a stoupali cvičně nad dřevárnu. Ale zažít to na vlastní kůži a ještě k tomu s táborem plným dětí prostě nechceš.
Jak se to všechno seběhlo, teda tak jak si to ještě vybavuji.
Večer se honily mraky, pravda byly zvláštní, přicházely dokonce ze dvou stran, ale i tak jsme rozdělali oheň a doufali, že se nám to zase nějak vyhne. Nevyhlo. Spustil se přívalák, kroupy a přišla bouřka. Tak honem do jídelny, oběhnout stany, zda někde někdo nepláče nebo se něco neválí dětem po zemi.
Jana Dočkalová hrála na kytaru, ale přes rachot krup jsem skoro nic neslyšela, kopali jsme kanálky a odváděli vodu z jídelny a kuchyně, kde už kolem kamen sedělo i pár dětí. Kroupy ustaly, ale déšť ne. Šli jsme zatápět do sauny, aby bylo kde sušit, i vytahování prkna z přehrady, abychom ji vypustili, byl už docela adrenalin. Kluci preventivně vyrazili stavět plachty nad dřevárnu, kdyby náhodou…
No co vám budu povídat voda nastoupala cca za hodinu tak, že se valila přes můstek u sauny a můstek u latrin už bychom nepřešli. Rychlá porada vedoucích, balíme vše a taháme kufry i batohy nad dřevárnu a na stoly v jídelně. Kuchyní se už valila voda, ale louka a stany zatím dobrý. Všichni fungovali neskutečně, zvládli jsme opravdu všechno zabalit a vystoupat nad dřevárnu. Což nás stálo nejeden pád, naražená záda a pohmožděná kolena. Průběžně volám Jarušce Pupkové z hospody v Nesměni, zda by pro nás někoho neposlala, volám i starostovi Ločenic. Posílají pro nás dokonce hasiče, vzhledem ke stavu vody to vypadá na cestu přes kopec do Keblan. Ale naštěstí voda přestala stoupat a s pomocí hasičů se podařilo přepravit celý tábor přes můstek k latrinám do hasičských aut a dodávek. Pan starosta nám domluvil nocleh v mateřské školce dokonce v peřinkách. Část vedoucích zůstala hlídat tábor a naši odrostlíci a já s Janou jsme odjeli do Ločenice. Voda už opravdu nestoupala, takže ke stanům se voda naštěstí nedostala.
Školka kvůli nám ráno neotevřela, respektive fungovala na dvorku, aby se naše děti mohly dospat. A to už byl na dvorku i pan starosta Ločenic s dotazem, zda máme vůbec peníze, že by nám koupili snídani. Tou dobou už začal mediální kolotoč, volala ČT, že s námi chce dělat rozhovor. Tak jsme si na ně po snídani tedy počkali. Během dopoledne jsme se opět přesunuli do tábora. Tam za námi dojela znovu ČT, přidala se i Prima News a kde se vzal tu se vzal i reportér iDnes. Na louce s námi byl i pan starosta Bína z Ločenic, pomáhal nám, kde se dalo. Nejvíce mě pobavili novináři ze CNN Prima News, kteří se mysleli, že přímo z naší louky s naším “signálem” udělají živý vstup…, nevyšlo to. Ale rozhovor jsme dali.
A pak už jsme jen uklízeli, sušili a užili si poslední večer na louce, hrozily totiž bouřky, tak jsme preventivně tábor o den zkrátili a páteční noc jsme si užili ve škole v Nesměni i s řízky od Jarušky. Závěrečné divadlo bylo skutečně na pódiu v sále. Vlastně to vůbec nebylo špatné. Děkuji všem malým i velkým, jak jsme to vše zvládli a věřím, že tuto táborovou hru už nebudeme opakovat. A závěrem děkuji za skvělé vazby, které kolem tábora máme, Jaruška a její rodina, hasiči, pan starosta v Ločenicích, školka v Ločenicích, škola v Nesměni – prostě jsme tam doma.
Za Fénixe Veronika Jiravová T20
Z médií
