Cesta jenom tam 30. 8. – 1. 9. 2024
19. Cesta jenom tam (a taky zpátky) se uskutečnila o posledním prázdninovém víkendu 30.8.- 1.9.2024. Výlet historickým motoráčkem, zvaným Hurvínek, vedl tentokrát jižním směrem. Opět jsme jeli motorákem M131.1228 z Pardubického spolku historie železniční dopravy, vyrobeným v roce 1951 ve Vagonce Studénka, i s vlekem. Dopravcem, který pro nás jízdu zajišťuje, je železniční spolek Lokálka Group Rokycany se svým šéfem Jirkou Svobodou.
Start byl v pátek 2 minuty po poledni na Masarykově nádraží a přes Malešice jsme se dostali na trať do Českých Budějovic. Po nedávno rekonstruovaném 4. železničním koridoru vláček uháněl tak, že jsme krátce před 16. hodinou už byli na lokální trati z Dívčic do Netolic, po které už běžně vlaky nejezdí a tak jsme budili pozornost obyvatel i zvěře kolem trati. Z konečného nádraží v Netolicích jsme se vydali asi 2 km do kempu Podroužek u stejnojmenného rybníka, kde jsme se ubytovali na 2 noci – někdo v chatičkách, někdo pod stanem, někdo pod širákem… Příjemné bylo vykoupání v rybníku, příjemná byla i místní hospůdka.
V sobotu jsme měli brzký budíček, protože nás čekali v Temelíně. Přes Dívčice a Číčenice (dvakrát´úvrať) jsme se dostali na trať do Temelína a po vlečce dojeli až k Jaderné elektrárně Temelín (JETE). Trať není běžně používaná pro osobní dopravu a tak kvůli nám musela být stanice Temelín obsazena dopravní službou. V JETE jsme měli domluvenu exkurzi v návštěvnickém centru v zámku Vysoký Hrádek s výkladem a virtuální prohlídkou jaderné elektrárny s použitím speciálních brýlí, což byl velkolepý zážitek. Když jsme vyšli ven, bylo pravé poledne a velké vedro a tak naše kroky vedly k motoráčku, kde jsme si mohli natočit pivo. Zde musím udělat malou odbočku. Je dobrým zvykem na našich cestách motoráčkem, že po celou cestu je ve vlaku k dispozici čepované pivo. Tak tomu bylo i letos, kdy byl vrchním dodavatelem piva a výčepním Martin Činátl, který obstaral 7 soudků desítky
z minipivovaru Matuška. Výborné pivo, když bylo chlazené. Ovšem elektrický střídač si nějak nerozuměl s výčepním zařízením a tak se pivo nechladilo a v tom horku bylo hůře pitné. Tak pokud to bylo možné, připojovali jsme se na síť ve stanicích, kde jsme chvíli stáli, a pivo pak vydrželo aspoň chvilku chlazené. A protože sloupek s elektrickou přípojkou byl i na konci vlečky v Temelíně, tak jsme se mohli po exkurzi osvěžit.
Pak už jsme ujížděli zpátky po vlečce a trati přes Číčenice do Protivína, kde nás čekala další atrakce, krokodýlí ZOO. Ještě předtím ovšem oběd v zahradní restauraci pivovaru Platan. Krokodýlí ZOO je opravdu unikátní zařízení, chovají tam spoustu druhů – netušil jsem, jaké jsou rozdíly mezi krokodýly, kajmany, aligátory, gaviály… Byli tam krokodýli zelení, hnědí i bílí, a k tomu zajímavý výklad od opravdového nadšence. Prohlídku Protivína trochu zkomplikovaly právě probíhající městské slavnosti na náměstí, byla tam hudba i kouzelníci, ale na večerní představení Heleny Vondáčkové jsme nepočkali a vrátili se do Netolic, kde jsme ještě stihli noční koupel v rybníce a pak muziku na zahrádce restaurace dlouho přes půlnoc.
V neděli byl odjezd v 11 hodin, po tradiční společné fotce před Hurvínkem jsme z Netolic popojeli jen kousek na nádraží v Hluboké nad Vltavou, kde byla poslední zastávka. K zámku bylo daleko a tak
většina navštívila malou, ale milou zoologickou zahradu u zámečku Obora. U nádraží jsme zaznamenali pomníček připomínající zahájení výstavby trati Kaiser Franz-Josephs Bahn Vídeň – České Budějovice – Plzeň – Cheb. První výkop kousek odtud provedl kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu dne 19.11.1866. Pak už motoráček uháněl opět po 4. koridoru zpět do Prahy.
Každý pasažér dostal klasickou kartonovou Edmondsonovu jízdenku, neboť jejich jediná tiskárna v Kamenici nad Lipou, patřící Jindřichohradeckým úzkokolejkám, je už naštěstí zase v provozu. Myslím, že se Cesta i letos vydařila, soudím aspoň podle ohlasů mnohých pasažérů. Bylo nás letos 59, řada stálých klientů z TAKu a tras, ale taky větší skupina lidí mimo TAK, bez nichž by se akce neuskutečnila (tj. nezaplatila) . Tak snad ještě vyjedeme za rok na 20. CJT, námětů a cílů pro naše cestování je stále dost.
Ivan Fridrich (T15)
