60 let existence 5 Trasy
Přesně na rok, na měsíc a den oslavila 5 Trasa svůj vznik.
Trasa vznikla 1964 a ve dnech 8. – 11. měsíce října, byla na 2. Stezce, v Orlických horách na trase 5. Jamné nad Orlicí, Petrovice, Př. Rokytnice, Zdobnice.
Tuto jistě význačnou historickou událost jsme oslavili „ministezkou v jubileu“ – u Deštné v Orlických horách, v místní části Plasnice na Horské chatě Radost (můžeme doporučit), ve dnech 10–13 října. I když se nezúčastnili všichni současní žijící, počítající se k příslušníkům trasy, protože a bohužel leckomu byly na překážku všelijaké choroby, či rodinné povinnosti, i tak nás bylo nakonec úctyhodných 43 (a pes). Dávné zakladatele 5 Trasy reprezentovali Jimmy a Láďa L. Na naši nebeskou odnož jsme si individuálně vzpomněli již v čase příprav.
Jakkoliv se náš program pobytu v Orličkách zdaleka nepodobal té dávné 2 Stezce, oslavili jsme to jistě důstojně. Sice bez spacáků a spaní na podlaze a bez dlouhého toulání se po horách. Inu dnes už s postelemi (bez paland) a s polopenzí a méně náročným denním programem. I když……
Uskutečnili jsme dva výpady do kraje. Po čtvrtečním večírku s trasovou muzikou, ráno v pátek, s využitím chatařského autobusu, v deštivém zamračeném dni objednaná prohlídka Dělostřelecké pevnosti Dobrošov, popolední zastavení v Jiráskově chatě (KČT) a krátká prohlídka Nového Města nad Metují na zpáteční cestě. Páteční večírek opět v plné síle do nočních hodin. V sobotu jsme vstali do slunečného dne a po bohaté snídani jsme opět použili chatařský bus a nechali jsme se vyvézt na Šerlich – sedlo, tam jsme jej propustili a vydali jsme se nahlédnout do Masarykovy chaty a pak na hřebenovou cestu k Velké Deštné s rozhlednou a úžasnými výhledy a dále přes Luisino údolí po Kačenčině pohádkové stezce k lanovkám pod Studeným vrchem. Bufet byl zavřený, takže už nezbylo, než se spustit po sjezdovkách do Deštné (ó kolena ó kolena !!!). Byť byla již mezisezona, vybraná restaurace byla v provozu. Nikoliv poprvé jsme slyšeli nervosní „je vás moc, musíte čekat“ a taková situace připomíná „vzal si hospodu a lezli mu tam lidi“. My se ale nenecháme odradit. Svezli jsme se potom místní linkou do vrchu a poté krátkou procházkou k chatě. Kupodivu i na třetí večírek zbylo ještě dost sil. V silně deštivém brzkém nedělním dopoledni jsme se rozjeli k domovům s přáním „zasese sejdeme“.
Pětka ještě žije!
Petr Němec T5
