Dvacítková dekompresní vycházka

Již po deváté jsme se vydali na povánoční “dekompresní vycházku”. Letos nás bylo 23 v 6 rodinných jednotkách. Tato tradice vznikla z potřeby se po vší té sváteční rodinné vzájemnosti a obžerství trochu vyvětrat a zaplnit jeden z těch nekonečných (po)svátečních dnů s nudícími se dětmi. A tak každý rok 27.12. sbalíme zbytky cukroví a řízků, uvaříme dětem čaj a nám grog a potkáme se na některém z pražských nádraží.

Oproti prvním vycházkám už se nescházíme s tikem v oku po proběhnuvších svátcích s malými dětmi, výrazně ubylo dotazů “kdy-už-tam-budem?” a značně se zvýšilo tempo i ušlá vzdálenost. Neklesla nám ale spotřeba grogu ani chuť se po svátcích vidět a provětrat.

Z vlaku jsme vystoupili v Úholičkách a vyrazili kolmo vzhůru na dechberoucí vyhlídku nad Vltavou. Do bílé tmy. Vzhledem k počasí moc nevím, kudy jsme procházeli, ale cesta mrazivou krajinou ztichlou v mlze byla krásná. Neméně krásná pak byla i polívka a pivo na Žalově a poučná byla také návštěva restauračního zařízení Na Růžku nedaleko slavného Levého Hradce. Štamgasti se divili a vrchni typu “Ruda nemá rád komplikace” s nimi, ale všichni naši sice intenzivní, ale krátkou přítomnost zvládli.

Holčičky vycítily lehce alkoholem oslabený organismus hostitelů a domluvily si na večer ještě společnou přespávačku v Tichém údolí, my ostatní jsme pokračovali na vlak. 

Z potřeby vyvětrat děti, abychom je doma nezabili, jsme se přehoupli do fáze, že se na sebe prostě těšíme, jak dospělí, tak děti. Doufáme, že s námi děti budou nadále kámošit a půjdou s námi, ale už to není podstata akce. Tak zase za rok!
Káča Režná T20