Svědecký zápis o vyplacení výhry

O naší dávné sázce o novou trasu na TAKu i o tom, že tuhle slavnou sázku jsem loni založením trasy 24 slavně prohrála, už jsme informovaly. A letos jsem svou prohru i poctivě splatila.

Před 14 lety nám přišlo, že do roku 2030 už budeme staré a lázně a wellness pro nás bude běžná aktivita. Ale jednak se sázka zavřela již v roce 2024 a jednak vůbec nejsme tak staré, jak jsme si myslely, že budeme. Ani jedna to v lázních moc neumíme, ale nedá se nic dělat, sázka je sázka. Tedy Lázně Jeseník.

Od filmu Alois Nebel a knihy Konec punku v Helsinkách v těchto končinách zůstala půlka mého srdce, takže jsem s návrhem Moniky nadšeně souhlasila. Začátkem dubna jsem se už těšila, jak si budeme ráchat nohy v bazéncích místního balneo parku a slunit se na zahrádkách. V pátek jsme se u vlaku sešly v tričku, ale na víkend hlásili kolem nuly a sněžení. Prostě Jeseníky, jak mají být…

Ani jedna jsme moc nevěděly, “jak se na tu lopatu sedá”, ale nakonec jsme to daly. Jako základnu jsme si zvolily příjemnou kavárnu Vinckovo a odtud jsme různě odcházely na masáže a do sauny. Večer jsme tu ještě absolvovaly koncert a nocí jsme se vydaly zpět dolů “do Jesu”. V neděli jsme se probudily zpět do zimy a tváří v tvář počasí jsme usoudily, že nejrozumnější v tom počasí bude projít se a vyrazily jsme na vlak pěšky do Lipové lázně.

Takže děkuji nové Trase 24 – levné to nebylo, ale díky vám jsme strávily báječný holčičí víkend. A až budu už vopravdu stará, tak už budu vědět, jak se to v lázních dělá. Můj vnitřní důchodce už se těší! Grafenberg, neboli Lázně Jeseník, vřele doporučuju – mají úžasné kouzlo, zajímavou a pohnutou historii a cesta vlakem po Slezském Semmeringu je dechberoucí.

Káča Režná T20