20. Cesta jenom tam 29. – 31. 8. 2025 byla poslední
20. Cesta jenom tam, tradiční výlet historickým motoráčkem se uskutečnil o posledním prázdninovém víkendu 29.-31. srpna 2025 na trase Praha – Varnsdorf – Krupka – Praha. Navzdory tradičnímu názvu akce nás tedy vláček dovezl i zpátky.
Stejně jako v minulých letech jsme jeli historickým červeným motoráčkem zvaným Hurvínek i s vlečňákem, neboť nás bylo 62 pasažérů. Motorový vůz M131.1228 byl vyroben ve Vagónce Studénka v roce 1951 a je ve vlastnictví Pardubického spolku historie železniční dopravy. Dopravcem, který pro nás jízdu zajišťuje, je železniční spolek Lokálka Group Rokycany se svým šéfem Jirkou Svobodou, který motorák sám celou cestu řídil.
Vyjeli jsme v pátek krátce před polednem z Masarykova nádraží přes Děčín do Varnsdorfu, kde jsme se na 2 noci ubytovali v areálu pivovaru Kocour. Tratí se podařilo projet velmi rychle, takže jsme byli proti grafikonu na místě o více než hodinu dříve, a to jsme měli veliké štěstí, neboť těsně za námi došlo u Lovosic k havárii trakčního vedení a kdybychom tam uvázli, tak bychom dojeli do cíle někdy hluboko v noci.
Pivovar Kocour se nachází těsně u německé hranice a u něj je železniční zastávka Varnsdorf-pivovar Kocour, kam nás motorák dovezl a pak se vrátil zaparkovat na Varnsdorfské hlavní nádraží. U pivovaru Kocour mají zajímavé ubytování ve dvou železničních lůžkových vagonech odstavených na vlečkové koleji, v těch se většina z nás ubytovala.
V sobotu ráno jsme absolvovali exkurzi do pivovaru, kterou nás provázel mladý pan sládek. Vaří tam spoustu piv-speciálů, tuším, že na pivním lístku v restauraci jich bylo 13, a všechna, která jsem stačil ochutnat, mi chutnala. Na troskách bývalé keramičky byl postaven pivovar, restaurace, hotelová část a ještě je na dvoře minizoo s domácími i nedomácími zvířaty, zejména drůbeží. A po plechové střeše pod našim oknem se procházel a čepýřil páv.
Po exkurzi jsme na dvoře pivovaru narazili na nečekanou atrakci: byl tam mezinárodní sraz historických motocyklů Čechie-Böhmerland, který se tam zastavil při spanilé jízdě severočeským a jihoněmeckým pohraničím. Krásné stroje vyráběné v meziválečném období v severočeské Krásné Lípě jsou „nejdelšími motocykly světa“ a bylo jich tam několik desítek, což byla prý tak polovina všech strojů této značky, které se dochovaly.
Následovalo trochu turistiky. Náš motoráček v sobotu odpočíval a tak jsme pravidelným spojem odjeli do Jiřetína pod Jedlovou a přes vrch Jedlová s rozhlednou a restaurací – někteří to stihli i přes Tolštejn (známe ze zakončení 8. a 50. Stezky) – jsme došli do stanice Jedlová s vyhlášenou nádražkou, v které jsme vyčkali podvečerního vlaku zpět k pivovaru.
V pivovarské restauraci u Kocoura byla stejně jako včera připravena bohatá večeře a po ní jsme mohli porovnávat chutě všech zdejších piv. Dal jsem si taky jedno „řezané“ a dlouho jsem neviděl tak vzorně natočené s přesným rozhraním mezi tmavým pivem dole a světlým nahoře. A pak už, jak je na TAKových akcích dobrým zvykem, hrála hudba a zněl zpěv.
V neděli ráno pro nás přijel opět Hurvínek a vydali jsme se na cestu po severočeských tratích z Varnsdorfu přes Jiřetín, krásným údolím Kamenice do Děčína a na „Kozí dráhu“, tj. trať č. 132 z Děčína do Oldřichova, která byla dlouhá léta mimo provoz a teď je aspoň na její části do Krupky obnovena víkendová doprava. Jeli jsme tedy touto podkrušnohorskou dráhou, na niž je zprovozněná 1 kolej s jedinou výhybnou v Telnici. Cestou krásné výhledy na Tiské stěny. Vystoupili jsme v zastávce Bohosudov, kde jsme před Hurvínkem udělali tradiční hromadnou fotku. Pak jsme vyjeli na Komáří vížku historickou sedačkovou lanovkou stejného typu, jaká bývala na Sněžku. Jako poslední svého druhu je vyhlášena kulturní a technickou památkou, jede nahoru asi čtvrt hodiny a jsou z ní krásné výhledy. Na Komáří vížce parádní rozhled a výborná restaurace se svižnou obsluhou. Po obědě někteří lanovkou, někteří pěšky sešli zpět k našemu motoráčku, který si mezitím odjel odpočinout na výhybnu doTelnice a pak pro nás přijel do dočasně (?) konečné zastávky Krupka – město. A v 16:45 odjezd zpět po „Kozí dráze“ přes Děčín do Prahy na Masaryčku, kam jsme dojeli opět v předstihu před 20. hodinou a tím skončila poslední zpáteční jízda poslední 20. „Cesty jenom tam“.
Že je jubilejní 20. Cesta poslední už všichni pasažéři věděli, protože tabulka s tímto sdělením byla na motoráčku hned při pátečním nástupu. Dotáhli jsme tuto akci do 20. ročníku, což je mnohem více, než se při prvních jízdách předpokládalo. Příprava takovéto jízdy je čím dál náročnější a složitější (zejména administrativně), tratí, na které historická vozidla mohou zajíždět kvapem ubývá, neboť bude přibývat tratí se zabezpečovačem ETCS, na který tato vozidla nedosáhnou. Tak všeho do času. Třeba se ještě někdy někam starým motoráčkem svezeme, ale při daleko skromnější a kratší jízdě.
Jako památka na jízdu pasažérům zůstane klasická kartonová Edmondsonova jízdenka. Vytiskli nám je jako vždy v jediné jejich tiskárně v Kamenici nad Lipou, patřící Jindřichohradeckým úzkokolejkám. Pouze jeden rok tiskárna nefungovala a tak jsem jízdenky vyráběl na počítači. Docela by mne zajímalo, zda někdo (mimo mne) má celou sbírku 20 jízdenek, tj. zda někdo byl na všech Cestách jenom tam.
Tak skončila tradice započatá 1. Cestou jenom tam v červnu 2004 z Prahy-Smíchova přes Lužnou u Rakovníka do Pustovět (tehdy opravdu „jenom tam“). Tehdy jsme spali pod širákem (nebo stanem) v trampském kempu a soudek piva chladili v potoce, teď v hotelu… hodně věcí je jinak. Snad bych připomněl, že u zrodu tehdy byli tehdejší radní TAKu – Pepa Brzák, Láďa Hlavatý, Soňa Vašicová a já, poslední léta jsem už na to zůstal sám.
Co zůstalo od počátku u všech jízd bylo čepované pivo ve vlaku. Zajišťované různými způsoby, pivníci se postupně měnili, přes Honzu Maňáka, Aleše Dočkala s jeho Pivovarským klubem až po současné Martina Činátla a Ondru Havla. Díky všem za organizaci i to čepování na plošině drkotajícího se vagonu. Pivo bývalo vítanou součástí našich cest, ale poslední léta občas nějaký soudek zůstal nevypitý, to dříve nebylo.
Letošní příběh Hurvínka má však černou tečku. Jak nás přivezl na Masaryčku, tak zůstal stát na kusé koleji v takovém zákoutí u pošty, aby počkal na nostalgickou jízdu další víkend. A tam se stal obětí vandalů, jednou v noci ho 3 sprejeři (z toho jedna sprejerka) počmárali včetně vlečňáku po téměř celé ploše. Před ochrankou stačili utéct. Očištění stálo fůru peněz a nikdy není dokonalé. Policie snad má nějaké indicie, tak je jakási malá naděje, že je dopadne a ti škodu zaplatí. Škoda, že už byly zrušeny tělesné tresty.
Nechtěl jsem ale skončit tak pesimisticky. Tak doufám, že s přáteli starých vláčků a Hurvínka zvláště, kteří s námi léta jezdili, se ještě někdy někde svezu.
Ivan Fridrich (trasa 15)
—————————————————————————————————————————-
Odjezd na 20. Cestu jenom tam je v pátek 29.8. v 11:37 z Masarykova nádraží.
20. Cesta jenom tam se připravuje na víkend 29.-31. srpna 2025. Výlet historickým motoráčkem M131.1 zvaným Hurvínek směřuje letos na sever.
V pátek odpoledne dojedeme do Varnsdorfu, kde se na 2 noci ubytujeme v areálu pivovaru Kocour těsně u německých hranic. Buď v jednom ze dvou lůžkových vagonů (celkem 2x 10 kupé) nebo ve stanech na přilehlé loučce, v ceně noclehu jsou snídaně.
V sobotu bude po ránu exkurze do pivovaru s degustací a poté dáme trochu lehké turistiky. Popojedeme motoráčkem do Jiřetína a přes Jedlovou nebo Tolštejn (nebo obojí, pokud to někdo stihne) dojdeme do stanice Jedlová s vyhlášenou nádražní restaurací, kde nás motoráček v podvečer vyzvedne.
V neděli po brzkém budíčku máme v plánu zajet na „Kozí dráhu“, tj. trať č. 132 z Děčína do Oldřichova, která byla dlouhá léta mimo provoz a teď je na části do Krupky obnovena víkendová doprava. My dojedeme do zastávky Bohosudov a vyjedeme na Komáří vížku historickou sedačkovou
lanovkou stejného typu, jaká bývala na Sněžku. Jako poslední toho druhu je vyhlášena kulturní a technickou památkou. Nahoře je restaurace s vyhlídkou. Poté sejdeme (nebo se lanovkou svezeme) zpět do Krupky, kde je řada zajímavostí – hrad, klášter, muzea hasičské a hraček… V podvečer nás
Hurvínek z Krupky přes Děčín odveze zpátky do Prahy.
Cestou v motoráčku bude jako vždy čepováno dobré pivo (nezapomeňte si sklenice). Po oba večery posedíme v pivovarské restauraci s muzikou (naší vlastní, jak je na TAKových akcích dobrým zvykem). Stejně jako v minulých letech by nás měl vézt motorák M131.1228 z Pardubického spolku historie
železniční dopravy i s vlekem a provozovatelem bude železniční spolek Lokálka Group z Rokycan. Motorák byl vyroben v roce 1951 ve Vagonce Studénka, takže je vlastně vrstevník mnohých z nás. Ubytování v areálu pivovaru Kocour ve Varnsdorfu je možné v jednom ze dvou lůžkových vagonů
odstavených na vlečce (celkem 2x 10 kupé) nebo ve stanech na přilehlé loučce. Lůžkové vagony jsou rezervovány celé pro nás, cena za kupé/noc se snídaní je pro 1 osobu v kupé 600 Kč, pro 2 osoby 1000 Kč, pro 3 osoby 1400 Kč. Můžete si kupé objednat u paní Nikoly Zobačové, tel. 739242304, heslo „Hurvínek“, ale prosím hlaste jen dvojice či trojice, neobjednávejte pro 1 osobu, to by nám místa nestačila. Stanování na loučce stojí 100 Kč za stan a 25 Kč za osobu a noc. Pro náročnější
pasažéry jsou pak v pivovaru hotelové pokoje.
Vzhledem k délce trasy i zdražování všeho bude taky jízdenka dražší, třídenní jízdné bude stát: 1200 Kč (TAK a děti do 15 let) a 1250 Kč (pro ostatní). Za to dostanete klasickou kartonovou Edmondsonovu jízdenku (číslované od 1 do 100, některá čísla už jsou rezervovaná).
Zájemce prosím, ať se mi co nejdřív hlásí na mail ivan.fridrich@post.cz a současně zaplatí zálohu 300 Kč na účet 104641136/0300, var.s. 20, do zprávy „CJT a jméno“. Záloha je v plném rozsahu vratná do konce června.
Ivan Fridrich (T15)
