Záznam z lázeňských Kulatin 2025
Diskuze o letošních Kulatinách se rozjela už v lednu a po různých variantách místa, termínu i složení účastníků se nakonec konaly v chatě Xanadu (ubytování ještě ve třech nedalekých chatičkách) v Dolní Vsi, Hoješíně-Seči od pátku 5. do neděle 7.září 2025.
Veškerá organizace, zajištění ubytování i slavnostní večeře padly posléze na bedra sečských „domorodců“ – oslavence Mirka Švejky a Dany Vaculíkové. Patří jim obří dík za to, že to ustáli s úsměvem a dobrou náladou, všechno dodatečné ubytovávání, doplňující informace, nespočet telefonických i osobních dotazů, nakupování, vaření, dopravu proviantu i lidiček od busů i na chatičky atd. atd.
Naše posádka ve složení Lubor za volantem, jako porculán (pro nevodáky – ten kdo se jen veze) Ilonka, Věra Š. a OK, vyrazila v pátek z Prahy už dopoledne. Na oběd jsme zastavili v Ledči nad Sázavou a s plnými břichy se vydrápali na hrad. Tam jsme prolezli Muzeum Jaroslava Foglara, neuvěřitelnou sbírku pana Milana Tesleviče, který kromě spousty originálních dokumentů a fotek ze skautského života J.F. a jeho oddílu vyzdobil osm místnůstek vlastnoručně kreslenými tapetami s motivy Stínadel a 350ti portréty J.F. od chlapečka po stáří (na to má i certifikát se zápisem do pelhřimovské Knihy rekordů!). Celá jedna místnůstka jsou samé hlavolamy ježka v kleci v provedeních všech velikostí i materiálů. Ilonka s Luborem v jedné vitríně našli na fotkách i své synky skautíky! Majitel a stvořitel muzea, pan Teslevič, sám skaut a pamětník Foglara a kdekoho ze skautů (ač ročník 1957) se tam v závěru zjevil osobně a kulometnou rychlostí na nás chrlil informace. Kdybychom neutekli do věže na kafe, hustil by to tam do nás asi dodnes.
Na Xanadu jsme dorazili po 16 hodině, byli jsme třetí v pořadí a dostali uvítací medicínu a kousek chleba se škvarkovou pomazánkou a cibulkou. Ubytování bylo v pokojíčcích po dvou až třech, postupně najížděli další účastníci. I ve větrném a ne úplně koupacím počasí ozkoušeli přehradní vodu na vlastní kůži PaS, Martin a OK, posléze i Jirka Č. Teplá voda vypadá jinak, ale bylo to osvěžující. Kdyby byl normální stav vody, lezlo by se do ní málem u chalupy, jen přes silničku a parkovací loučku. Takhle to bylo kus zvolna po trávníku a pak prudce do vody.
První večer proběhl za hudebního doprovodu Tondy Jetmara a Mirka Němce, spřízněného kytaristy i na slezinách. Na basu je vydatně podporoval Pavel Schlechter a později se s kytarou zapojil i Mirek Švejka. Jídlo z vlastních zásob nebo v hospodě Pod drnem, kousek od chalupy. Kuchyně vybavená perfektně, s nádobím nebyl problém. Asi od devíti hodin střídavě pršelo a lilo, což odskákali jen ti ubytovaní v chatičkách, ale zvládli to dobře. Končili jsme po půlnoci.
V sobotu ráno už zase svítilo sluníčko a bylo příjemně. Kromě základní pěší skupiny v počtu asi 11 lidí (a i ta se posléze různě dělila) byl program téměř indivindi, někdo kolem chalupy, někdo výlet autem. Turistická sekce vyrazila v 10 hodin po červené značce podle vody, cesta samá louže, dokud se nezvedla do kopečka k zámečku v Klokočově. Ten i zahradu kolem moc pěkně zrekonstruovali nějací soukromí majitelé a pronajímají ho pro různé akce. My jsme tam zastihli svatbu.
Dál ve vsi jsme vyhlíželi Mirkem Šv. inzerovanou cukrárnu, kde se i vaří, mimo jiné špekové knedlíky s houbovou omáčkou. Ukázalo se, že jde o smíchané zboží, kde kromě běžného sortimentu mouky, cukru, salámů a pod. taky pečou vlastní koláče, dělají kafe a vaří nejen ty knedlíky! Tady došlo k atomizaci skupinky, někdo šel hned dál, někdo až po kafíčku, někdo zpátky do Hoješína. U knedlíků se v poledne objevila i automobilová sestava PaS, Ivanka, Hela Hl., Jana Sn. a Máša. Ti už stihli zastávku v zámečku v Hoješíně. Ten obývají 4 řádové Školské sestry sv. Františka a areál zámečku se zahradou poskytují pro pobyty a různé akce převážně dětí, ale i mladých rodin a sociálně slabých. Sestry je provedly po celém zámku, byly moc milé a ochotné, vyložily i historii.
Zámeček byl vystavěn v roce 1750 a v dezolátním stavu ho koupila v roce 1958 sestra Eliška. Po rekonstrukci v něm bydlely sestry v důchodovém věku, bylo jich kolem šedesáti. Postupně jich ubývalo a v roce 2005 se přestěhovaly do opravené budovy v Břevnově pod Kajetánkou (šli jsme kolem při vycházce před slezinou Na Hrádku). V Hoješíně zůstala jen malá komunita sester. Další rekonstrukce z fondů EU proběhla v letech 2019-2020, sestry učí náboženství a jsou otevřené všem zájemcům. Když si vyhledáte na stránkách zámek Hoješín, je tam hromada zajímavého čtení.
Zahájení oslav bylo vyhlášeno na 17 hodin, postupně se všichni sjeli a sešli, Mirek dovezl od busu Jirku V. s kytarou a Helenu Bo., pěšky ze Seče kolem celé přehrady dorazila Radka. Koupel byla v sobotu o něco teplejší, do vody se odvážily i Věra Sv. a Jana Němcová.
V lázeňském duchu se zahájilo o něco později, oslavence představila Věra Sv., gratulace, dárečky, připíjení, všeobecné hujaja. Mezitím Regina dochutila guláš vařený Danou a Mirkem ze 4,5 kg plecka a u okýnka ho vydávala oslavenkyně Jitka K. Chvíli po téhle zásadní chvíli večera se ukázalo, že někomu zůstala otevřená pípa a do prostoru baru nekontrolovaně teče pivo! Všude po pultu, na podlaze obří louže. Nad barem není světlo, nebyly hadry, posléze oslavenec Mirek někde objevil aspoň kýbl a nějaký smeták, uklízeli to s Danou přes celou večeři, místo hadrů vlastní utěrky, vyteklo asi 20 piv (nebo litrů?)! Trochu fantastického guláše na ně naštěstí zbylo.
Po téhle lapálii už jela obvyklá zábava, tentokrát všechny 4 kytary a Pavlova basa, tanečky, pauzičky na povídání, fůra slaných i sladkých dobrot, koláče s višněmi i švestkami, Jitka K. neustále dodávala další talíře s jednohubkami, klobáskami a sýry, pivo, víno, oslavy jak se patří. Venku chladno a skoroúplněk (ten až z neděle na pondělí, navíc s úplným a oranžovým zatměním!).
Po desáté hodině ještě vypuklo společné dokumentární focení a po něm lázeňská akce několika zdravotních sester a bratrů, kteří poskytovali kolemstojícím zájemcům odborné masáže.
V neděli ráno sluníčko, azurové nebe, den na opalování a ležení u vody. Přesto jsme se postupně rozjížděli k domovům. Všem oslavencům díky za pozvání (Toník Jetmar – 90, Mirek Švejka – 80, Jitka Veselá a Martin Němec – 70, Jitka a Petr Komoňovi – 50). Kulatiny se zase vydařily, sjelo se nás nakonec kolem 40, pozdravy od nepřítomných pro všechny a gratulace pro oslavence přišly písemně i ústně. První fotky dodala jako vždycky Jitka K., ta snad nechá rodinu bez jídla a hned posílá obrázky trase! Obdiv. Ostatní dokumenty přicházejí postupně, snad se dočkáme i společné fotografie ze sobotního večera. A můžeme se těšit napřesrok. Olina Kettnerová T1
