Historie Trasy Čtyři
Historie Trasy Čtyři
Jak to všechno začalo…
Vzpomínkový text pro 1. TAKový almanach napsaný někdy v roce 1983/4 (k dvacetiletí TAKu) mírně doplněný několika poznámkami v roce 2008
Na počátku jsme byli u toho – tedy 1. Stezka Krkonoše jaro 1964. Mezi zakladatele patří Miki Schwertner, Jan Čapek a určitě řada dalších, kteří se na mne naštvou. Vedoucím až do 6. Stezky byl Miki, na 7.- 9. Stezce Pepa Obrhel, na 10. Venca Zykán a Luděk Bártl (Vobrázek), od 11. do 15. Luděk Bártl a pak ještě na podzim 1972 soukromá stezka, Jirka Škvor (Kníráč) od 16. do 17. Stezky, Vlastík Pařízek (Bundáš) do 19. Stezky a od ní až dosud Petr Lebenhart (Malý Petřík).
Pamětník 1. Stezky je už mezi nám jen jeden – Tonda Šach, ale ten ji tenkrát šel s dvojkou. 2. Stezku se čtyřkou pamatují Magda Součková a Jiřka Kunzová, od 3. Stezky se čtyřkou jezdí Mira Malcová.
Pozn. Magda Součková, sestra spoluzakladatele 4.trasy – Honzy Čapka, chodila do roku 1972 se čtyřkou, kdy se „provdala“ na jedenáctku, po úrazu nohy s TAKem na Korsice „pajdala“ na Stezkách s různými trasami a poslední léta se vyskytuje na jedničce. Jiřina Kunzová (tehdy Živná) se dnes jmenuje Šancová a po letech odmlky snad zase chodí na sleziny se sedmičkou nebo devítkou?? Mimochodem na zmíněnou Stezku za ní co host měl dojet Šerlok. Mira „Maminka“ Malcová zemřela nedlouho po své padesátce v roce 1997…
Jak šel čas zakladatelé strojaři dostudovali a odcházeli z Prahy. V létech 1967-68 nastal jakýsi exodus ze čtyřky na jiné trasy.
(Pozn. : V roce 2008 se dá již napsat, že dosti lidí taky emigrovalo).
Vše se upravilo kolem 10. Stezky, trasa se začala přeměňovat na ekonomickou. Začali přicházet ekonomové z Jarova .- parta kolem Vobrázka a Fúzyho – Petra Malce. 13. a 15. Stezka znamenala další přísun lidí z přírodovědy, elektrotechniky a práv. Kníráč se naučil na kytaru a přivedl kolegy muzikanty z Albertova.
Velice významná byla 16. Stezka, kdy se čtyřka napřed vzájemně naházela do potoka a pak vyhrála zakončení – tam se asi upevnila nynější parta. Na malé Stezce v Adršpachu se dotvořila kapela, basu osobně koupil Vláďa Nosek – a hrálo se fest. S Bundášem a jeho kamarády proniklo na trasu i jakési trampské podhoubí, jezdilo se na vandry a hrál se Ryvola a Pacifik. Kooptovali jsme i kus osady Alabama, čímž jsme měli za kamarády trampy – a v TAKu zlidověla píseň o „práci, která je největší nebezpečí“. Taky se chodily dálkové pochody. To byly většina lidí svobodných a děti se daly spočítat na prstech. Kolem roku 1977 se do TAKu začali hlásit čtyřkoví lidé a čtyřka se začala více zajímat o TAKové dění. Na trase začala svatba stíhat svatbu, času začalo být méně. V roce 1980 nám zbourali Viktorku (Pozn. : Místní hospoda na stadionu na Žižkově – dlouhodobé místo trasových slezin) a trvalo skoro jeden a půl roku, než jsme zase zakotvili. Nyní je stav dá se říci až moc setrvalý.
V současné době je v adresáři cca 90 poměrně „živých“ lidí, s těmi, kteří se objeví 1-2x za rok na Stezce či na PTH je nás kolem stovky. Dnes jezdí na Stezky kolem 80 lidí. Silné mimopražské sekce sídlí v Pyšelích a v Ústí nad Labem, řada dalších je roztroušena po celých Čechách – Hradec Králové, Liberec, Brandýs atd.
Vysokoškoláci mají převahu, hlavně ekonomové před elektrotechniky a strojaři a chemiky obou škol. Zastoupena je i medicína, pedagogové, filosofie, FTVS, stavaři, zemědělci, právníci. Asi třetina trasy jsou středoškoláci, last but not least i dělníci. Jsou mezi námi i čtyři studenti (z toho dva před ukončením) a jezdí s námi i jedna nastávající babička. Svobodných lidí zůstalo dvacet, každý třetí na trase je buď svobodný nebo rozvedený. Současný věkový průměr je 32 let, dětí je celkem asi sedmdesát.
Máme historický původní prapor trasy – původní. Vzhledem ke zteřelosti je však rozvinován pouze na zakončení Stezek, běžně chodíme s jeho kopií. Držíme tradice a lpíme na tanečcích. Nemáme malých ani pidi-Stezek- i ty soukromé, trasové podnikáme nejméně na tři noclehy (ale už taky na pět). Celé trasové Stezky se zúčastňuje kolem 30 lidí. Moc si zakládáme na Valčíku na rozloučenou v kruhu spojených dlaní při loučení na nádraží. Mezi významné počiny (aspoň si to o nich myslíme) patří zejména: Na kočáře přivezla trasa svou kapelu a vedoucího na zakončení 16. Stezky. V roce 1973 jsme na jedné Stezce nalezli griotku a nechali ji zlidovět. Na jaře 1977 jsem vyjeli na soukromou Stezku do Slovenského Rudohoří – mimochodem velmi úspěšnou a v létě výprava Argonautů sjela durch Sázavu z Kácova do Čerčan v historických úborech. Snad jsme taky přispěli k posílení pantakového ducha podniky, otevřenými i pro jiné trasy (Ft. Pishel, volejbalový turnaj „O velkou cenu 4. trasy“), Zapomenout nelze ani na kapelu R.C. Folk, která ovlivňovala a ovlivňuje muzicírování na trase. Třeba připomenout i dvě zakončení na Stezce, která jsme zajišťovali. (Pozn.: Šlo o 21. Stezku Třeboňsko jaro 1979 – rybník Rožmberk a 24. Stezku Plzeň jih jaro 1982 – Velhartice).
Máme i sportovce, neváhající se zničit pro slávu trasy. Na LPH jsou výborné oba fotbálky, dámy a dívky byly několikrát přebornicemi, o špici bojuje volejbal, bodují štafety a i kvalitní yalmara. Jednotlivci z trasy několikrát vyhráli víceboje. Už třikrát jsme vyhráli Lauří pohár pro nejlepší trasu na LPH.
Na jaře 1974 jsme měli soukromou Stezku v Českém ráji se společným noclehem s 5. trasou. Vůbec s pětkou nás pojí jakési spojenectví, dané společným názorem na dost věcí i společnými písničkami („45,45“). Blízko máme i k trase šestnácté, jedním z počátků sblížení byla i společná účast na Haltravě (Pozn.: Šlo o přeslesní běh s názvem „Běh osvobození Chodska“ – což v té době bylo docela drzé).
Máme i své maléry – mezi nejpamětihodnější patří pečení kuřete v rezervaci u Vydry a zastavení stezkového vlaku na 20. Stezce. Chybí nám více mladé krve a více trasových akcí pro děti.
Jaká jsme trasa ? Vyrovnaná, víceméně uzavřená společnost, trávící spolu převážnou část volného času. Scházíme se krom Stezek a jiných podniků též na akcích weekendových (hlavně ti svobodní či jinak volní), na volejbale a fotbale každý týden a každou středu na slezině. Na sleziny chodí tak kolem třiceti lidí, většinou se hraje, někdy jen tak kecá, někdy obojí dohromady. Občas se promítá film či diapozitivy z cest. Návštěvy z ostatních tras přijímáme rádi, pokud jich není 20 ks, salónek je malý (Pozn. : Chodili jsme na Komutovku v Řehořově ulici na Žižkově). Protože je nás moc, zakrátko bychom se nevešli na Stezce do žádného noclehu, proto nové lidi na trasu přijímáme opatrně. Osou stezkových večerů je kapela, která je přes rok roztroušená po celých Čechách, na Stezku se tedy muzikanti sjíždějí patřičně „nadržení“ a hraje se nadšeně. Někdy se dá dohromady až 17členné těleso a stezkový večer přechází v taneční zábavu a časem v ráno.
Romantikou jsme většinou načichlí, na Stezce jsou lidi nadšeni z pikniků v přírodě, nejlépe kolem ohně s kapelou, písničkami, kuřetem v Seton-Neckářově hrnci a vhodným nápojem v lahvi. Dost čtyřkových lidí se dostalo aktivně k trampingu, vyplývá z toho záliba v „drsných podnicích“, jsou-li načichlé aspoň trochu srandou. (Obliba Lesních her, Nory apod. je na trase značná). Organizuje i pro TAKovou veřejnost (Utajený podnik, Bismarck). Hospodám se nevyhýbáme, zejména když v nich můžeme hrát a zpívat, mají tam dobré pivo a griotku.
Máme rádi vandry, čili čundry pod širák, ať už v rámci dovolené v létě, o weekendu v listopadu či v prosinci (Pozn.: Říkalo se tomu „Drsnej vandr“). Pronikli jsme i do zahraničních horstev, trasové expedice navštívily Fagaraš, Retezat, Rodnei, Rilu, Julské Alpy, Prokleté hory, tříčlenný team přešel i Korsiku. Pozn. V Almanachu se pozapomnělo na několik expedic do dunajské delty.
Z 1.Almanachu opsal a několika poznámkami doplnil MaPe a malinko Šíma.
Příspěvek o trase, který byl publikován ve 2. Almanachu TAKu koncem XX. století….
Za třináct let od prvního Almanachu pánská část čtyřky výrazně prošedivěla a ztěžkla. Dámská polovina je stále stejně krásná, jako byla vždycky. Průměrný věk se již výrazně překulil přes čtyřicítku. Dosažení této věkové hranice znamenalo pro jubilujícího čtyřkaře(ku) převzetí putovního symbolu čtyřkových čtyřicátníků(nic), což je Amálka pro pány a Alfons pro dámy (oba jsou původem figuríny z výlohy). Zatím nečetní padesátníci měli právo odvozu v pojízdném křesle kamkoliv, kdykoliv a kýmkoliv podle vlastního výběru.
Lidi, co se čtyřkou před třinácti lety chodili, z valné části zůstali nebo alespoň docházejí a jsou při svých občasných návštěvách na slezině nebo Stezce dojemně vítáni. Přišli i noví a někteří i zůstali.
Ani čtyřce se nevyhnuly ty nejsmutnější události, na Stezku už s námi nikdy nevyjedou Petr Sameš (Sam), Zdeněk Nosek a Máma (Mira) Malcová..
Čtyřka se tradičně stahovala kolem kapely a tak je tomu dosud. V kapele přibyl klarinet (Franta Kahoun), příčná flétna (Jana Štěpánková) a ke kytarovým dříčům Honza Kos. Vláďa Nosek přivedl z Liberce několik nadšených muzikantů. Velkou posilou a radostí jsou i naše muzikální odrostlá dítka, kterým se kupodivu ve společenství nevelebných „kmetů“ zalíbilo a se svými nemuzikálními vrstevníky jezdí na Stezku i jinam.
Trasa má nyní 3 hlavní centra : Prahu, Ústí nad Labem a Liberec. Svoje lidi máme v Jablonci, Hradci a Pyšelích.
Ekonomická svoboda nám sebrala volný čas a přidala starosti. Na Stezkách se to však neprojevilo, bývá nás pravidelně kolem 60, z toho více než polovina na celé Stezce. Zachovali jsme tradiční každotýdenní sleziny (nyní střídavě U Vlasty na Smíchově a U Maxe v Polské na Vinohradech), na nichž hosty rádi vítáme.
Nemáme malých Stezek, i pidi máme 3 noclehové. Protože si Stezky číslujeme, tak jak jdou za sebou, dospěli jsme na podzim 1996 k číslu 66. Padesátou stezku jsme oslavili v pohoří Harz v tehdejší NDR. Pro TAKové společenství jsme jako trasa organizovali 32.Stezku – první svobodnou na jaře 1990.
Trasové oblíbené podniky: Mikuláš pro děti i dospělé, léta pořádaný Jirkou Můrou Šlemrem. Piknik „Nádraží“ (Mšené Lázně) pořádaný pro muzikanty i ostatní Frantou Kahounem. Pan-tatíkovy hry v Petrově dělá Jirka Rumpál Votánek. Dětské vandry o prázdninách, z nichž na kočárkovou „pánskou jízdu“ bratří Bundášů tatínkové i děti rádi vzpomínají. Atd. (určitě jsem něco nenapsal). Weekendy na chalupách, kam si majitelé nebojí kamarády pozvat. Hodně věcí pro posilnění čtyřkového ducha vymyslel a vykonal Vojtěch (Pavel) Donth.
Myslím, že rok 2000 jako trasa přežijeme. K tomu bude čtyřka potřebovat zejména: abychom se pořád měli rádi, ustálenou cenu griotky, dobrej pajšl a nového vedoucího.
Petřík
Text publikovaný ve 3. Almanachu, který mapuje období 1998-2007
Čtyřka? Čtyřka. Jó, to je ta trasa co odebírá asi desetinu Stezkových odznaků a hned tak do každé hospody se nevejde… a jak vůbec tolik lidí drží (a vydrží) pohromadě?
Každý čtyřkař vám odpoví, že důvodů je několik a hlavní jsou – jak jinak Čtyři.
Jedním je jistě kapela. Za těch více než 40 let, co TAK a 4. trasa existují, prošla i kapela zákonitě vývojem, aby se dostala do dnešního stádia, kdy muzikant přichází na slezinu, stezku, či trasovou akci, aby SE spolu s dalšími muzikanty bavil a pokud se přidají i další příchozí, tak proč ne. A když si přijde zahrát i někdo jiný, tak proč by neměl dostat z času na čas sólo, i kdyby měl nástroj, který není zrovna příliš slyšet. Výsledek takového společného snažení a hecování je kupodivu často mnohem lepší, než kdyby třeba přišel i 100% profík a vystupoval tak nějak ve stylu „zmlkněte, teď hraji já, abych vás bavil…“.
Někdy se ovšem stane, že za muzikanty přijdou i lidi, kteří o TAKu a trasách do té doby vůbec nic netušili. (Pravda, pana radu Vacátka sice na té čtyřce neočekávali, ale co kdyby…) Někteří si poslechnou hraní a zpívání a již nepřijdou. Další si vyzkouší pár trasových či TAKových akcí a někdy se ukáže, že jsou lidmi podobné krevní skupiny a uváznou natrvalo.
Dalším důvodem soudržnosti trasy je zcela nepochybně vedoucí trasy „Malý Petřík“. Skutečnost, že to vydržel „ve vedoucí funkci“ – a my ostatní s ním – přes 30 let, přesahuje normální lidské chápání. Jeho autorita je založena na téměř bezbřehé, leč nikoli nekonečné, toleranci. A čtyřkaři si zvykli, že je vedoucí nikdy zbytečně nesekýruje, ale naopak, pokud vyhlásí, že se něco udělá, tak s tím čtyřkaři něco udělají.
Od posledního Almanachu trasa prošla několika stádii. Na přelomu tisíciletí byla na trase poměrně významná skupina dorostu, která si chodila zahrát a zazpívat a ani občasný „rodičovský sponzoring“ nebyl nezajímavý. Nyní jsou vesměs ekonomicky samostatní, sdružili se do svých tras, které si řídí podle sebe, a na čtyřku zavítají jen zřídka. Z tohoto pohledu čtyřka možná trochu zestárla, ale duchem určitě ne. Kromě pravidelných úterních slezin, se potkáváme nejen na TAKových akcích, jako jsou zejména Stezky, bály, LH, Vítání léta a další, ale i na našich Stezkách (100. čtyřková Stezka už pomalu začne klepat na dveře) a jiných trasových akcích, jako jsou Vánoční ochutnávkové sleziny, Mikuláš, Lochovice, společné čtyřkové dovolené, významné narozeniny, spolu s pětkou předjarní Benecko a další. Kolektivním počinem do TAKového dění čtvrté trasy v posledních deseti letech, které stojí snad za větší zmínku, byla organizace zakončení 44. (jak jinak) Stezky na Velhartickém hradě, kdy mezi stezkaře zavítal sám Karel IV., v soutěži králů byl nasáván Bušek z Velhartic a vnadné myši ohýbaly železné pruty.
Takže proč Čtyřka drží pohromadě? Hlavně díky vzájemné toleranci a respektu k jedinci. A že jsem se zmínil na začátku o čtyřech principech – tak ty další si nechám do dalších Almanachů, anebo prostě přijďte na čtyřku, bavte se a přispějte k zábavě všech.
Proč jsem se stala vysokoškolačkou aneb vzpomínka na mého bratra, který spoluzakládal 4ku…
Přesně si pamatuji ten den na podzim roku 1963, kdy přišel můj bratr Honza Čapek domů, rozvážně si uvolnil kravatu na krku a prohlásil – „tak jsme založili Turistický akademický klub a budeme mít Stezku!“ Jak já jsem s ním (a s jeho jistě pěknými spolužáky) chtěla jít! „Až budeš vysokoškolačka, tak Tě možná vezmu s sebou!“ Dostatečný motiv, a tak už rok na to jsem s nimi kráčela na svou první, v pořadí druhou Stezku do Orliček r. 1964. Jak já, zelenáč, na ty báječné strojaře vzhlížela a jak já byla pyšná, když se bratr stal prvním šumavským králem na zakončení ve Velharticích (4. Stezka 1965 – Šumava)!
Honza svou plechovou korunu s přiletovanou 1 korunou československou na ní pietně uchovával až do konce svého předčasně skončeného života. Ještě vzdáleně vnímal z nemocniční postele mou povzbuzující zdravici od zakládajících členů TAKu na 40. oslavách TAKu v Prášilech r. 2003….
Magda Součková (2008 – pro 3. Almanach) ·