Patnáctka, Plešivec a Patnáctkový Plešivecký Potlach

Plešivec, hora trampská i paďourská, hora, která vystupuje v bájích a pověstech, hora, na které sídlí potměšilý brdský duch Fabián i jeho družka Meluzína, výrazná hora nad údolím Litavky, s hradištěm z doby bronzové a s historií starší než Vyšehrad je dnes protkaná sítí turistických cest a neznačených stezek a jen těžko se tam najdou místa klidu pro nerušené rozjímání nebo posezení s kamarády stejné krevní skupiny. Ale přesto se tam stále vracíme, i když výstup je čím dál tím náročnější. 

Poprvé mě tam před 35 lety vzali kamarádi, kteří jeden z brdských kempů stavěli a po léta udržovali, přes nepřízeň lesní správy a dalších orgánů. Šli jsme tam v noci, poté, co zavřela hospoda ve Lhotce. Cesta mi připadala naprosto nekonečná, okolo největšího brdského campu „Jezírko“, přes vrchol, a zase šíleně strmou cestou dolů. A to vše ve tmě, tehdy ještě bez čelovek a s drahocenným tekutým nákladem na zádech. Trochu jsem reptal, proč jsme nezůstali na Jezírku, ale to bylo podle kamarádů častým terčem nájezdů příslušníků VB a LM, neboť kolem vedla cesta po většinu roku sjízdná i pro gazíky… Ovšem když jsem se probudil do mlhavého rána, na travnatém palouku u hrany suťového svahu, jsem si připadal jako na jiném světě – s touhou psát básně, něco o oknu do nebe nebo zázraku stvoření nebo o bráně do jiné dimenze. Ale nic jsem nenapsal, zůstalo to jen uvnitř – a je to tam pořád.

Za ta léta, co jsem tam jezdil, to prvotní nadšení opadlo, také jsem prošel řadu dalších hor s jinak kouzlenými místy, ale na Plešiveckou „Haďárnu“ se vracím stále rád.

Patnáctka tam v roce 2003 u příležitosti 30tého výročí založení trasy postavila mohylu a od té doby ji jezdí pravidelně oprašovat. A také si tam jezdíme popovídat, zahrát, zazpívat a zavzpomínat na kamarády, kteří nás už do té jiné dimenze předešli. Ale také se dobře najíst a napít, protože potlach každoročně pořádáme jako piknik, s vybraným jídlem a pitím. Scházelo se nás z patnáctky spolu s milými hosty mezi patnácti až třiceti a někdy se hrálo až do svítání. Prožili jsme tam sucha a vedra i deště, vichřice a bouřky, prostě tak, aby bylo na co vzpomínat.

Celá léta jsme s transportní partou na Haďárnu vozili na vozíku přes kameny a kořeny sud piva, pípu, suchý led na chlazení, plachty na přístřešky, pitnou vodu, kotlík, atd. Někdy ve vedru, někdy v hustém dešti, ale vždy s vidinou příjemného večera v kruhu blízkých. 

Před pěti lety jsem ale na dopravu vozíku s vybavením, vlastního batohu a kytary zůstal sám. Nakonec se nás sešlo málo, ani jsme sud nestačili vypít a já, trochu z nepozornosti, trochu z únavy druhý den cestou domů naboural auto… 

Ale to už je zapomenuto, jen organizace PPP je od té doby jiná – co si kdo přiveze, to si vypije a sní. Ostatně tak to bývalo na trampech běžné. Jen bych chtěl upozornit, že na Haďárně není pitná voda, tu je třeba vzít s sebou. Kdysi tam voda bývala, ze studánky dokonce vytékala přes celý palouk a mizela v suťovišti, ale dnes se studánka dá použít jen chlazení nápojů, případně na umytí rukou. 

A na konec ještě jedna vzpomínka – na horním konci campu byl dokonce rybníček, vody sice jen po kolena, ale děvčatům to tam v bledém měsíčním světle moc slušelo… 

V letošním roce je PPP – Plešivecký Patnáctkový Potlach naplánován na  čtvrtek 27. června 2024     a místa je dost – odhaduji, že i s dvoumetrovými rozestupy se tam vejde tak 200 lidí. 

Čtvrteční termín tradiční, protože víkendů je málo a důchodci mají vlastně čas pořád. Potlach slovní i hudební v patnáctkovém provedení znamená posezení s kamarády u ohně v trampském kempu „Haďárna“, v bývalém kamenolomu pod vrcholem Plešivce nad obcí Jince. Kemp leží na strmém západním úbočí Plešivce, cca 600 m od vrcholu, po cestě vlevo pod červenou turistickou značkou směr Lochovice. Kdo si nebude jistý, ať se domluví někým, kdo si jistý je. Nebo ať zavolá, raději předem, na Plešivci nefungují mobily úplně ochotně. Přespáváme pod širákem, pod dekou, ve spacáku, ve stanu, jak kdo chce. Ostatně spát se nemusí vůbec, to není povinné – jak se komu co líbí. 

Haďárna je dobře dostupná od vlakových zastávek Rejkovice, Lochovice, Radouš a Jince nebo od auta zaparkovaného v sedle Klínek. 

Bližší informace vám rád podám – Frank, TAK15, f.vitha@seznam.cz, tel. 777 667 140.