Bramborák

Desítka pořádá již od roku 1969 podzimní akci Bramborák, je to nejstarší Desítková akce. Koná se vždy v listopadu, kdy je počasí často takového druhu, že by psa nevyhnal, avšak to nám nikdy nevadilo. V posledních třiceti letech se scházíme střídavě na chalupě v Janově u Hřenska nebo v Dolním Žlebu u Děčína, bývá nás tak třicet. Jenom v listopadu 89 bylo účastníků málo a ze zřejmých důvodů, většinou odjeli v sobotu do Prahy. V době covidu se akce nekonala. Letos nás bylo 28. 

Sjíždíme se v pátek, večer se povídá, popíjí a zpívá. Vzpomínáme na naše kamarády, kteří už nás opustili, vzpomínáme na veselé historky z minulých ročníků Bramboráku, to se nikdy neomrzí.  Byly doby, kdy se i hrálo „divadlo“ tančilo se, pokud byl jen trochu prostor, protože někdy byla účast tak mocná, že nebylo kam šlápnout. Na spaní, většinou ve spacáku, jsme vždy využili každé volné místečko.  

V sobotu jdeme vždycky na procházku po okolí a že je v těchto místech možností spousty, nemusím zdůrazňovat.

Po návratu z vycházky nastává vlastní smažení bramboráků. Hostitelé mají obvykle připravené oloupané brambory, takže výroba bramboráků začíná strouháním brambor a přípravou těsta, do toho mluví každý. O nevyžádané rady není nouze, ale nakonec, po několika usmažených zkušebních vzorcích a posouzení věrohodnými degustátory, je bramborák konečně dobře osolen a okořeněn a může se smažit naostro. Smažení ovšem není jen tak, osvědčí se jen ten, kdo umí vyrobit tenké křupavé a propečené placičky, kdo se neosvědčí je bez milosti vyhozen od pánví a může akorát tak koukat a pít pivo. Je to sice trochu potupné, ale také to není špatné. K tomu ke všemu hrají kamarádi na kytary, případně jiné nástroje, zpíváme, jíme, chválíme bramboráky, které nám nosí až pod nos a pijeme pivo. Najde-li se místečko, tak někteří neúnavní tancují.

Za ta léta by to bylo asi velké pole brambor co jsme zkonzumovali a slušný pivovar co jsme vypili. 

V neděli ráno po snídani se rozjedeme domů.                                                                                                           

Obdivuji hostitele, čím dál víc. Připravit všechno, zatopit a zahřát chalupu, dovézt pivo a vše potřebné na bramboráky, ubytovat účastníky a potom po nich uklidit je hodně náročné. Letos byl Bramborák v Janově a počasí bylo přívětivé, takže procházka do Růžové a zpátky byla nádherná.

 Tak TAKoví stále jsme!
Lída Chabrová T10