45. Lesní hry ZLATÁ HOREČKA NA KLONDIKU _ 15. – 17. 9. 2023

17. 9. 2023 Veronika Jiravová

1. zpráva o podařených Lesních hrách – očima účastníka

Letošní Lesní hry nás tentokráte zavedly na Aljašku na přelomu 19. a 20. století, jinak též do Kempu
Vážka u Varvažova. Sešlo se nás 27 účastníků (týmy Skagway, Chilkoot, White Horse, Yukon a
Dawson) v péči šesti pořadatelů a jako bonus jedno mourovaté koťátko.

Již od štvanice jsme se snažili stát věrnými následovníky Mika Klondyka, bohužel spojené síly částí
týmů Skagway a White Horse nenásledovaly jeho abstinentského příkladu a s náladou pozvednutou
spokojeně minuly značnou část kontrol. I tak se nám podařilo se bez nehod dostat do kempu,
posedět u tradičního ohně a poté méně tradičně odejít spát do chatek.

Ráno nás po snídani čekal dřevorubec obohacený o výrobu kolíků k vyznačení claimů a výrobu vorů
na převoz ohně. Při následném vytyčování claimů jsme se naběhali jako dlouho ne a na pětihře
zakusili každodenní součásti života zlatokopa. Ukázalo se, kdo umí zatlouct vzácný hřebík a kdo by
mohl nahradit ještě vzácnější švadlenu. Znalost života Mika Klondyka či schopnost dostat z řeky zlaté
valouny a odhadnout jejich váhu se považovaly za samozřejmé. No, nebyly… V každé volné chvíli se
také rýžovalo, jen ne zlato, ale černý písek.

Večeři nám připravili v kempu a po ní jsme naštěstí přesvědčili organizátory, že po setmění se nikomu
s vorem do řeky chtít nebude. Místo převážení ohně jsme se tedy vrhli na obracení čtverců (kdo
nezažil, asi nepochopí), které vlastně jen náhodou takhle po večeři neskončilo i obracením žaludků.
Večírek bez přerušení Prométheovkou byl příjemně dlouhý, zahrálo se mnoho písní s kapelou, ve
které bylo stejně sólistů jako kytar.

V neděli jsme začali vynášením pianina na Chilkoot Pass. Hudebně vzdělané týmy snaživě vymýšleli
akordy za bonusové body, náš Skagway vylovil náhodnou oktávu a výsledek byl skoro stejný. Zchladit
jsme se po tomto výkonu šli do vody při denní Prométheovce, tedy plavení vorů se zapálenou
svíčkou. Voda se ukázala být velmi hluboká s nepředvídatelnými velkými šutry, je tedy asi opravdu
dobře, že jsme do ní nelezli v noci. I tak někteří zahučeli rychleji, než si stihli všimnout. Následoval
kop do výšky, ve kterém tak vynikal Mike Klondyk, hod nožem a převážení těžkých břemen, tedy
štafetové valení krabice.

Po celou dobu Lesních her se mohly uzavírat s bankou sázky, které taky výrazně zamíchaly
s konečnými bodovými, tedy vlastně dolarovými, zisky. Sázky se mohly uzavírat nejen na výsledky
her, ale na cokoliv, co schválila banka. Šimon tak vyzískal dolary pro svůj tým, když z pana výčepního
vymámil pivo za jeden lesněherní dolar.

Po obědě si vítězové i poražení dali nápoj podle svého vkusu na baru, vykoupali jsme organizátory a
odešli po sluncem rozpálené cestě na vlak. I ve vlaku se povídalo, hrálo a zpívalo, tak jsme příjemnou
cestou zakončili další báječné lesní hry.

Eliška Fela Kubátová – T23

Dawson u Varvažova, aneb stručně o Lesních hrách pohledem pořadatele

Překecala mě Šárka. Že ji Veronika uvrtala do lesních her a potřebuje pomoc. Nabídla jsem se jako děvče pro všechno. Na Lesních hrách jsem naposledy jako účastník byla, když jejich pořadové číslo bylo ještě jednociferné. Dlouho bylo jejich konání na vážkách, málo zájemců. Ale pak Šárka řekla, že se přihlásili tak skvělí lidé, že je nemůže neudělat. A všichni ti skvělí lidé (ve věku 15 až skoro 80) přicházeli kolem půlnoci k ohýnku v Dawsonu vysmátí a nadšení hvězdnou oblohou. Celé další dva dny běhali, skákali, rýžovali, rubali dříví, sázeli na všechno možné, stavěli vory, vrhali nože a nakonec i ten knoflík všichni přišili. A taky se bavili v kempu, saloonu i u ohýnku, který byl vzhledem k množství narubaného dříví mimořádný, stejně jako muzikanti.

Šárka má pro organizaci her dva důležité předpoklady: zvučný hlas a schopnost nalézt šikovné spolupracovníky k realizaci her, počítání výsledků a vaření. A taky to má dobré u svatého Petra, počasí bylo ideální. Všem účastníkům a organizátorům dík za krásný víkend. A kdybyste někdy měli cestu kolem, tak Dawson se nachází na říčce Skalici v kempu Vážka u Varvažova.

Helena Švachová