Klid a mír nad Koločavou. Totiž nad Jägerhausem.
Vyrostla jsem s Apači na TAKových táborech v Keblanech. Teď na té samé louce jeden z běhů vedu a jezdí tam i moje děti. A spousta dalších TAKových dětí/vnoučat. Kousek od tábora se nachází jiná louka s krásnou hájovnou zvaná Jägerhaus. Tu donedávna vlastnila jistá Eva z Budějovic a jezdila tam na chalupu. V baráku není elektřina ani tekoucí voda, ale když se vyhoupnete od potoka z lesa na louku, osluněné jihočeské stavení působí jak zjevení. Eva v Jägerhausu byla jednou z opor našich táborů. Nechávali jsme si u ní přes zimu různé nářadí, my jsme jí zas na oplátku pomáhali s pracemi na starém domě. V roce 2002 při povodních poskytla azyl vlčím vedoucím, kteří čekali, až voda alespoň trochu opadne a budou moct do tábora pro věci, které tam při evakuaci nechali. Eva jezdila do Jägeru starou škodovkou a byla tam sama, a tak si často k nám do kuchyně chodila popovídat. Byl to trochu postrach, protože byla k nezastavení, ale bylo fajn mít uprostřed lesa takovou sousedku. Nedávno se Eva rozhodla chalupu prodat, protože věk už jí nedovolil se o dům starat. Byli jsme dost napjatí, co s hájovnou bude. Nakonec se Jäger stal majetkem akciové společnosti Keblany a.s., což není nikdo jiný, než několik absolventů tábora.
Letos jedeme na tábor na třetí turnus, to znamená, že začátkem června jsme jeli posekat louku. V pátek večer jsme se v příjemné, komorní sestavě sešli na táboře a v sobotu jsme spustili stroje. V obědové pauze přišla řeč i na Jägerhaus a akciovou společnost a najednou koukáme, na kraji naší louky stojí jeden z akcionářů. Práce byla ve čtyři hotová, tak jsme využili pozvání a já se poprvé podívala dovnitř.
Domeček je maličký, kuchyňka, “parádní pokoj”, nějaké spaní, ale hlavně funkční harmonium! K tomu hned zasedl Prkoun a najednou byl večírek. Takový malý, kratičký, jako když z mraku na chvilku vysvitne slunko, ale krásný. Můžu vám říct, že při zpěvu verše “zdravím tě z míst, kde není signál” z trabantí písně Koločava, jsem se trochu rozplakala.
Jezdím tam přes třicet let, ale pořád se tam dějou věci.