Stezkové zázraky Trasy 20

Letos se nám sice nepodařilo vytvořit kouzlo Trasy 69, ale přesto ani jarní Stezka 2024 nebyla bez zázraků. Mj. Trasa 20, dosáhla rekordu v last minute zajišťování Stezky a zázrakem bylo, že jsme v pátek i v sobotu měli kde spát. Páteční nocleh se podařilo potvrdit až ve čtvrtek večer. Ovšem vzdor velmi dramatickému zajišťování (za které patří obrovský dík a klobouk dolů Veronice Jiravové) se oba noclehy neuvěřitelně povedly.

Ve čtvrtek jsme vyslali pouze dvoučlenný předvoj, který přivinula Trasa 23, a v pátek večer jsme se všichni sešli v Jihlavě. Tady se podařilo domluvit spaní v krásné prvorepublikové vile, která slouží jako klubovna místních Skautů, a večer jsme strávili v místní hospodě U Piráta. Pan vedoucí na nás při domlouvání apeloval, ať jsme na novou brigádnici hodní a uděláme pěknou útratu. Tak nová slečna brigádnice (znáte tu od Redla? “…pochválím brýle nové brigádnici…”) se (ač bez brýlí) ukázala jako velmi milá a šikovná, takže to šlo samo. Protože hospoda nevařila, byli jsme domluvení, že si můžeme donést vlastní. A zde jsme u jednoho stezkového poprvé: jídlo jsme si objednali přes kurýrní aplikace a pak už jen na telefonech sledovali, jestli závod vyhraje skupina Kebab, Burger nebo Namaste. Vyhrála Namaste, nejdéle to trvalo místní burgrárně. Tady došlo na staré dobré Flerety “Ještě nejsme po večéři, už máme zahrát…” Hádejte, odkud měl objednáno náš kytarista.

Když skončil hokej, jeden ze štamgastů čapnul televizi a mazal s ní domů a my jsme mohli začít hrát. Kultura byla vysoká (profesionální provedení houslové skladby ze Schindlerova seznamu) i méně vysoká (všechno ostatní) a ve tři hodiny jsme prosili slečnu servírku, aby nás vyhodila.

V sobotu jsme obdivovali monstrózně ohavný Prior na Jihlavském náměstí, kde jsme také posnídali, a zvolna jsme se vydali přes Malý Beranov (rovněž ne zrovna krásná obec) vstříc dalším zázrakům. V Kosově jsme realizovali jeden standardní stezkový zázrak – otevřeli jsme hospodu dvě hodiny před otvíračkou. Ale byla tak malebná, že nešlo odolat, a útratu jsme udělali také slušnou. Den jsme zakončili v obci Puklice, kde jsme trochu zklamaní minuli místní hasičskou hospodu a pokračovali do místního Sokola, kde jsme měli domluvený nocleh. Na první pohled neútulná ratejna s příšernou akustikou, ale na druhý pohled se ukázalo, že za barem stojí bezvadný chlapík, mají vlastní sýrárnu a muziku místní moc ocenili. Nad ránem jsme zase museli prosit, abychom mohli jít spát. A také jsme se dozvěděli vše o životě v Puklicích (nejvíc lidí do hospody v Sokole chodí v neděli po mši). Večer guláš s chlebem, ráno česnečka a přes několik brodů příjemný přesun do Luk nad Jihlavou na zakončení. Děkuji všem zúčastněným, pěkné to bylo.

Káča Režná T20