Voda jako zamlada

aneb Zpráva o výchově vodáků v Čechách (a na Moravě)

Letos na Moravě doslova. V roce 2020 (kdy jindy, že?) jsme s Dvacítkou podnikli první vodu s dětmi. Dětem bylo tehdy mezi 5 a 10 lety a dost jsme to oddřeli. Od té doby jsme jednou vynechali a letos jsme jeli naši čtvrtou dětskou vodu. Po Sázavě, Ohři a Vltavě to byla Morava.

10 dospělých, 15 dětí, celkem 12 lodí a několik skvělých poprvé: poprvé jsme jeli natěžko a vlakem (velké nadšení mezi dětmi i dospělými) a vzhledem k poměru dětí a dospělých, došlo na 2 čistě dětské posádky (moc si to užily, ani jednou se necvakly). Shodli jsme se, že letos to už byla voda “jako zamlada”. Děti jsou parta a mají svůj “byznys” i večírky, rády si s námi zazpívají, samy si ustelou, samy jdou spát a ráno sbalí karimatky i spacáky. Pouze s lehkým dozorem samy postaví a zbourají stan. V lodi máknou, jako správní háčci bez keců a výzev drhnou palubu a hlídají lodě. Neremcají, že prší. Milujou “kudrnaté polívky” k snídani i gumové rohlíky s Vysočinou k obědu. A vůbec vypadají, že si to moc užívají a my s nimi.

A jaká je Morava? Pro nás zcela terra totiž amnis incognita. Trochu obavy jsme měli, ale vedoucí zájezdu Monika se nebojí ničeho a poctivě nastudovala kilometráž i veškeré služby a zajistila nám naprosto dokonalý servis. A vodácký bůh nám byl milostiv. Jeli jsme od čtvrtka do neděle, z Postřelmova do Litovle. Řeka liduprázdná (tedy až na naši obludnou skupinu), přenádherná a ne zrovna lehká – vody spousta, meandrů a vrbiček také spousta, sem tam jez (sjízdný i přenášený), občas strom spadnutý napříč řekou. Řeka každý den trochu jiná, ale pořád krásná, s minimem vodácké infrastruktury, což minimalizuje výskyt kreténů převlečených za vodáky. Nějaké to nedobrovolné koupání, občas déšť, ale taky spousta srandy a muziky a jeden hokej se štamgasty v hospodě Sokol Leština – skvělý zážitek.

Moravu můžeme jen doporučit, ale je to tajný! Ať řeka zůstane, jaká je.
Káča Režná T20