Jedničková pidistezka 13. – 15.9.2024, RS „Radostné mládí“ u Českého Šternberka
Na tuto upršenou pidistezku nebylo přihlášeno zrovna moc lidí a vzhledem k počasí se v posledních dnech ještě řada odhlásila (ale vlastně tím poslechli doporučení vlády nejezdit mimo domov, není-li to nezbytné). My ostatní jsme ale neposlechli a vydali se deštivým pátkem vstříc Sázavě do ubytovny Radostného mládí v Českém Šternberku. Do večeře jsme se všichni sjeli (téměř všichni auty) a pochutnali si na moc dobrém guláši. Večer pak probíhal se zpěvem v doprovodu kytar Jirky Valečka a Henryho s podporou Pavla Hrabala. Někteří si i zatančili. Domluvili jsme si plán na sobotu – dojet vlakem či auty do Sázavy na prohlídku kláštera. Jimmy trval na odjezdu vlakem už v 9.40, což znamenalo odchod brzy po snídani plánované na 8-8.30.
Ráno samozřejmě prší, takže 7 statečným odcházejícím už před 9 hodinou rozhodně nezávidíme, naopak obdivně sledujeme, jak mizí v dešti. My ostatní trávíme poklidné dopoledne četbou, prohlížením historických alb Tondy Rosického (přivezla Helenka Rosická), někteří na pokojích zřejmě pospáváním a my s Pavlem jsme si chvíli zahráli i pinec, když už byl v jídelně k dispozici stůl i s pálkami a míčky. Pro jistotu domlouvám prohlídku kláštera pro naši skupinu na 13h. V jedenáct všichni vyjíždíme auty do Sázavy. Po příjezdu je čas na proslulou cukrárnu Myš Café (tady mě krom zajímavých dortíků zaujala především úplně černá zmrzlina – z černého bezu, byla dobrá), někteří upřednostnili hospodu s teplým jídlem. Před 13h se vzorně všichni scházíme na nádvoří kláštera posíleni o Radku, která kupodivu hladce
přijela z Prahy vlakem. Zjišťujeme, že naše statečná vlaková sekce za námi přes veškerou snahu nedorazí (viz Jimmyho povídání). Prohlídka je úžasná, i díky velkému nadšení provádějícího pána, který v klášteře pracuje jako důchodce vyloženě pro radost. Po prohlídce se štěpíme na různé skupinky, někdo se vydává na oběd, jiní spěchají domů. Tam se nově setkáváme s Béďou i jeho varhany, na které už zvesela preluduje. Tomáš po příjezdu obratem jede pro naše pěší turisty, jimž rozvodněný potok znemožnil příchod domů. V 18h už se podává polévka (vývar) následovaná pečeným kuřetem s brambory. Během večera pak učitelky přednášejí své milé, už tradiční veršované poděkování organizátorům a tentokrát i účastníkům. K Jirkovi a Henrymu se premiérově přidává se svou kytarou i Radka a je to moc prima. Nejdřív hraje Béďa sám, později společně s kytarami. Nechybí ani tanečky. Poslední jdou spát o půlnoci, pak už přichází zhasnout pan majitel, čímž mě zahání od prohlížení Tondových alb.
Zajímavou komplikací se v před nedělním odjezdem jeví fakt, že podle map je příjezdová silnice od Šternberka neprůjezdná. Ani pan majitel nedoporučuje po ní jet. Leč Tomáš se jen tak nedá, osobně se svým vozem kontroluje její prostupnost. A ujišťuje všechny řidiče, že projedou. Někteří ho skutečně následují, ale řada dalších jede raději za opatrným Pavlem H., který už v sobotu odpoledne při návratu ze Sázavy zkusmo projel „únikovou“ horní cestu lesem. Několik vozů opouští tedy ubytovací zařízení raději touto bezpečnou cestou. Její záludností ale je, že na obou koncích se nacházejí závory. Tu u ubytovacího zařízení nám pan majitel samozřejmě otevřel, zatímco na opačném konci jsme v sobotu ověřili průjezdnost a doufali, že přece nikdo nebude znemožňovat únikovou cestu. Ó, jak jsme se mýlili. Na konci lesa zůstala u zamčené závory stát 4 auta. Co teď? Naštěstí od ubytovny ještě neodjeli Liškovi, kteří na naši prosbu běželi za panem majitelem zjišťovat možnosti jejího otevření. A věci se opravdu daly do pohybu. Pan majitel promluvil s paní starostkou, která velmi rychle zajistila muže, který nás snad už za 10 minut osvobodil – cesta byla volná a my se rozjeli k domovům, jen Pavla s rodinou mířila ještě na domluvenou prohlídku hradu, kde se setkala s ostatními, kteří jeli „zakázanou“ cestou podél řeky. Všichni naštěstí šťastně dojeli. Věřím, že i prohlídka stála za to.
17.9.2024 sepsala Simona, trasa 1
Jak si užíval povodňovou pidiStezku Jimmy – trasa 1