Zápisky z prosincového Koledování a Uterusu – středa 18.12.2024
Tradičně u Apolináře od 18:00, pořádala Jednička a Pavel Stulík.
Koledování v kapli u Apolináře
dopadlo báječně, i přes změnu pondělka na středu bylo zase plno a zpívalo se z plna hrdla. Béďa se zánovní endoprotézou kyčle a s pomocí berlí zasedl u varhan a zpěvy zahájil slavnostním Adeste fideles (v češtině Dnes jásejte věrní, radost nám je dána… k oslavě narození jezulátka). Následovala Spirituálová koleda Bim bam se zvonečky (Hvězda zářila a vzduch se chvěl..), kterou jsme si sice mnozí vytiskli a provedení bylo mnohem jistější než loni, ale ještě by to chtělo trochu vypilovat. Snad natrénujeme do příštích Vánoc. Pak už jela řada koled podle TAKového zpěvníčku Věry Krčálové až po závěrečnou „hymnu“ Narodil se Kristus Pán. Asi v polovině dorazilo několik sestřiček a jeden bratr, aby si koledy zazpívali s námi. Odhadem bylo v kapli kolem stovky lidí, vybralo se něco přes tři tisíce korun pro porodnici. Vrchní sestra byla potěšena zpěvem i korunkami a hned nám zabukovala termín na příští Koledování, aby nám oblíbené a zažité pondělí v půlce roku někdo nevyfoukl jako letos.
Díky všem, kdo se z Jedničky i TAKu zúčastnili a do novoročních diářů si hned zapište pondělí 15.12.2025, od 18 hodin se bude u Apolináře v kapli opět koledovat.
Slezina v Uterusu,
kam jsme se po zpívání přesunuli, se rozjela hned od těch sedmi hodin. Ledva jsme dosedali, propukla smršť čokoládiček, pusinek, bonbónků, perníčků, slaných stromečků, Mozartových koulí a jiných dobrot a dárečků, dárcové obcházeli stoly a jediná starší paní servírka měla co dělat, aby se s pivy pro žíznivé a jídly pro hladové prodrala skrz. Do toho kapela hrála jak o život ve složení Jirka Valeček, Béďa, Henry, Káně, Vašek Mičkal, Mirek Němec, na housle Standa Hejda a na basu Pavel Schlechter. Láďa Dolejš už s chromými prstíky moc hrát nemůže, tak aspoň svým zvučným hlasem podporoval nás ostatní zpěváky a občas si vyžádal nějakou tu waltzovou Dolejšovku. V pozdějším čase zahrál kromě Tamtamů i pár dalších kousků Mirek Švejka.
Bylo nás tentokrát i přes všecky omluvenky opravdu hodně, z Jedničky odhadem kolem šedesáti lidiček a k tomu v salonku TAKoví hosté a účastníci Koledování v počtu 10-15. Co jsem zaslechla, tak zástupci tras 4 a 13, možná i jiných. Paní servírka říkala, že kdyby tušila, že nás bude sto padesát, pozvala by si vejpomoc. A mě zas nenapadlo jí předem připomínat, že oproti občasným obyčejným slezinám je ta prosincová vždycky větší hukot. Navíc se asi hodinu po nás do zadního salonku nahrnuli volejbalisti, kteří tu mají středy lety vysezené, takže ač jich bylo asi deset, považovali nás za drzou náplavu. Přesto se posléze asimilovali, zpívali i tančili. Jen jedna koloraturní suverénní sopránka nás všecky trochu štvala svým ječákem, který s našimi hlasy opravdu neladil, i když intonačně byla samozřejmě výborná.
Oslavenců máme v prosinci velmi málo – jen dva, přítomen byl pouze Bohoušek Kopřiva, který statečně zapanáčkoval vlasteneckým a prezidentským pitím (rum a becherovka). Zazpívali jsme mu Živijó, zahulákali Sigi saga a pak šel z jedné dámské náruče do druhé, na závěr si pár otoček zatančil i s vlastní ženou Bohunkou.
Kolem desáté hodiny nastal velký odliv, hodně lidí to má trochu z ruky, zvláště ti mimopražští, tak vyráželi na MHD. Hrálo se ale až do jedenácti, kdy už to poslednímu kytaristovi Henrymu paní servírka zatrhla kvůli nájemníkům v baráku. Zůstal tam až do židlí na stole ještě se Simčou, Pavlem a Blankou Chvojovou. Vydařený večer to byl. Díky všem, kdo přišli.
Všem krásné Vánoce a dobrý nový rok, ať není hůř. Ahoj Olina Kettnerová T1
Připomeňte si, jaké bylo zpívání v roce 2023.
