48. Spanilá jízda – Krušné hory – Houfec B

Houfec B byl na poslední chvíli oslaben o několik borců, přesto lze počet 28 zúčastnivších považovat za úspěch. Vytýčené úseky, poněkud kratší než bývá obvyklé, všichni zvládli bez problémů i díky poměrně příznivým sněhovým podmínkám. Večery byly vyplněné neúnavně a výborně hrajícími a zpívajícími muzikanty z Tras 20 a 26. Cesta byla po všechny tři dny protkána možnostmi občerstvení. Při setkání s ostatními houfci nás velmi příjemně hostil houfec A prostě, vše přispívalo k úspěšnému průběhu. Až do cíle v Přebuzi dorazili všichni bez zranění a v dobrém rozmaru, takže lze doufat, že se za rok zase sejdeme při 49. ročníku Spanilé jízdy.

Hejtman

Spanilá jízda je asi moje nejoblíběnější a zároveň nejobávanější TAKová akce. Intenzivní tři dny v pohybu, plné ostrého humoru, hudby všech žánrů i stáří a mezitrasové i mezigenerační družby. Každý rok ke Spanilce hledím s rozechvěním. Budou mi stačit mé běžkové dovednosti a výkonnost? Zvládnu tři večírky po sobě? Dokážu jít spát včas (tedy do druhé hodiny ranní), ale ne moc brzy? Jak moc velký “písek” letos od seniorů dostanu? Mám v batohu vše, co potřebuju, ale nic navíc? Mám si vzít šutračky na jistotu a možná nadávat, nebo risknout áčkové lyže? Ve čtvrtek večer si každoročně říkám, jestli to mám zapotřebí, a v neděli večer se vracívám dojatá “jak stará kráva” (odpusťte expresivní výraz), jak moc skvělý to zase bylo. Nejinak to proběhlo i letos.

Takže: 

Převážné mlžné, občas deštivé, ale chvílemi i slunečné Krušné hory mě zase vzaly za srdce.

Mírný souvislý hřeben, dostatek sněhu (až na výjimky) a upravené stopy byly čirá běžkařská radost.

Ustředění bylo milé, chutné, hudební a hejtmani zaslouží velké ocenění za skvěle zvolené místo lomu Hřebečná: krásné, schované a přitom dobře dostupné.

V Maringotce mezi Ryžovnou a Hřebečnou mají moc dobré vlastní pivo a dobrý hudební vkus.

Gastronomické kontrasty – restaurace na Jelení aka hospoda Na Mýtince vs. skvělá a jiskrná Poštovna na Rolavě nebo Wursthaus na Ryžovně s akční a vstřícnou obsluhou.

Senioři mě svou výkonností stále udivují (a taky trochu děsí). Občas za nimi trapně vlaju jak hulánský prapor, ale akce, kde se počítám mezi “juniory”, se budu dál držet zuby, nehty.

Milá Béčka, bylo to opět krásné a nedostižné. Je mi ctí být každoročně u toho!

Káča R. T20