48. Spanilá jízda – Krušné hory – Houfec D
Den první
Houfce A a D vyjely ze Smíchova společným autobusem podle plánu, výsadek byl v Přebuzi, kde se rozdělily. Ale semtam se potkávaly po cestě, přesto nebo právě proto, že bylo mlhavo. Například v hospodě v Jelením jsme se dokonce vystřídali. A pak taky v podvečer nad Perninkem, kde měly oba houfce svůj nocleh.
Nás v zadní části zastihla zpráva, že v našem penzionu Marzebilla nebude večeře (kuchař zkolaboval a to nás ani neviděl). Leč majitel zajistil náhradu v jiném zařízení, takže ti, co se ploužili vzadu, jako první zasedli k připraveným stolům. Večer probíhal klasicky, pivo teklo, kytaristi hráli. ( Petr Postránecký a Miloš Nigrín dokonce obětavě přijeli autem, aniž by se unavovali celodenním běžkováním …).
Den druhý
Vyrazili jsme do mlhavých plání a potom na magistrálu značně roztaženě. Nácestná občerstvovna Červená jáma byla moc fajn, pozoroval jsem, že někteří by tam nejraději zůstali. Leč povinnost volala a dojeli jsme k místu Ustředění.
Tentokráte žádný houfec nechyběl ani neměl fatální zpoždění, takže ubrusy se pod dobrotami jen prohýbaly ( netušil jsem, že díky sněhu uvidím tento literární obrat na vlastní oči…) . Probíhalo vzájemné bilaterální vítání a tradiční hudebníci, běžkaři a současně nosiči nástrojů to kulturně rozjeli. (Patří jim vděk. Basisti a chrámoví varhaníci mohou jen závidět.)
Poté rozloučení a rozchod. Někteří žíznivě neuspokojení si dali ještě zastávku na Maringotce, ale protože tam nebyla toaleta, byli rádi, že další cesta vedla skrz blízký les. Roztažená skupina se pak přesouvala poblíž Abertamské zatáčky do Nového Města, kde mnozí ocenili stylovou hospodu Anton. Leč to nebyl zdaleka konec. Zadní skupinku tam zastihla tma a tak poslední 3 km se šlo pěšky po silnici.
V Mariánské (Chata Akademia) byla bezproblémová večeře i točené pivo. Zábavu držel jen jeden kytarista (Franta Kundrata). Zato po půlnoci si přisednul majitel a povídal o zajímavostech z okolí (starousedlíci, důlní památky, hospody).
Den třetí
Po snídani stoupání, opět přes Nové Město, kol ještě zavřeného Antona, zato s občerstvením na parkovišti v bufetu Cihelna. Ale pak už to byl jen kousek přes božídarské rašeliniště s poněkud tajícím sněhem a skrz hustší mlhu. V Božím Daru jsme byli tak brzo v poledne, že některé účastnice si daly okruh navíc, zbytek si dával bohatýrský oběd v různých zařízeních. A díky mobilním telefonům jsme byli všichni včas na benzince, kam plánovaně přijel autobus s houfcem „A“. Autobus místo nafty natankoval lyžníky s bagáží a rozjel se směr Smíchov. Kolem 18. hodiny jsme přistáli, nadšeně se rozloučili a těšíme se zase na příště.
Pavel Hrabal T1
