Jedničkové kulatiny v Hrachově u Sedlčan

21. 4. 2024 Veronika Jiravová

Ahoj všem!

V první řadě chci poděkovat všem organizátorkám jak pobytu, tak všech doprovodných programů při Oslavě a Tomášovi za pivo, víno a IT pomoc (průběžné tabulky a maily). Navzdory téměř zimnímu počasí se Kulatiny zase náramně vydařily.

Hned vzápětí děkuju velmi všem fotografům a kameramanům, protože byli rychlejší než já a fotkami a videi mi výrazně ulehčili tohle psaní, pokusím se tedy být stručnější než obvykle a doplnit spíš to, co na obrázcích není.

V pátek 19.4. jsme se do Hrachova sjížděli od půl třetí odpoledne, Olinka V. s Alenkou K. pro nás měly uvítací drinky a uváděly nás do pokojíčků převážně v přízemí, pár pokojů bylo i v 1.patře. Celé odpoledne trochu přeprchávalo, přesto někteří zdatní chodci (hlavně asi chodkyně) vyrazili na rekognoskaci okolního terénu. Údolí potoka (říčky) Brziny je moc půvabné, všude kvetly střemchy a šeříky. Ubytovnu Star Line i jídelnu máte na obrázcích, vidět není ta zima, která tam vládla. Personál začal topit až při našem příjezdu, venku bylo asi 7, uvnitř odhadem max. 16-17 stupňů. Radiátory na pokojích nešly regulovat a byly celé dva dny vlažné, max. mírně teplé. No comment. Společenskou a jídelní ratejnu se zrcadlovou stěnou jak v baletní škole jsme první večer neměli šanci zadejchat, seděli jsme ve svetrech a bundách, pod zadkama ikeácké deky, které naštěstí byly na pokojích k mání. K večeři v 18.15 kuřecí stehna s bramborama, pak hraní a zpívání, na kytary Jirka V., Henry, Tonda J., Mirek, s basou Pavel. Trochu se snad zahřálo pár tanečníků, ale stolů tam bylo tolik, že na tanec moc místa nezbylo. I tak jsme do půlnoci (ne všichni) vydrželi.

Mytí jsme většina flákali jak ty malý děti, co se nerady mejou, protože voda ani po inzerovaných deseti minutách teplá nepřitekla. A to platilo bohužel až do odjezdu. Ve spojení s tím studeným barákem to vůbec nebylo příjemné a jen pár otužilých dam si trouflo do sprchy. Z pánů jsem nezahlídla nikoho. Tuhle „závadu“ bych vedení podniku hodně vytkla.

Během večera došlo ke dvěma vzrušujícím příhodám. Kolem 21 hodiny se jen tak během hovoru složil Honza Kubík, pár minut byl v bezvědomí. Zasahovala Helenka R. a jeho Hanka, když přijela sanita, byl už Honza zase ok, všecko měření v pořádku. Přesto ho odvezli do nemocnice v Příbrami na pozorování a přivezli ho zpět po jedné hodině. Momentální nedokrvení mozku, jak říkala Hanka, nebylo to poprvé, ale trochu vyděšení jsme byli všichni.

O druhou příhodu se postaral Pavel Hrabal po desáté hodině. Odešel na záchod do patra, kde byli se Simčou ubytovaní a zaseklo se mu otvírání dveří. Ne zamykání, ale ten malý jazýček, co má při stisknutí kliky zalézt. Nezalezl, přelézt se nedalo, stěna až do stropu a nikde nikdo. Volat o pomoc připadalo Pavlovi nedůstojné, mobily s sebou na záchod nosíme málokdo, i jal se do dveří vybubnovávat různé rytmy, včetně SOS. Snad po čtvrt hodině se tam náhodou ochomejtal Tomáš a divil se, kdo může v tom baráku touhle dobou cvičit na bicí! Nakonec bubeníka objevil, ale otevřít nešlo ani zvenka, tak šel Tom vytáhnout z pelechu pana správce, ten ani s vercajkem nic nesvedl, tak dal nakonec souhlas s vyražením dveří! Hrůza z noci na záchodě asi Pavlovi dodala sílu a dveře opravdu vyrazil. V televizních kriminálkách na to mají policajti obvykle aspoň rozběh a k tomu ještě výcvik. Naštěstí dřevotřískové dveře povolily a Pavel byl zachráněn.

V sobotu snídaně od 8.00 do 8.45, počasí pršlavé, studené a nevlídné. Program indivindi, takže rozmanitý. Základní skupina šla podle původně daného plánku výletu po modré údolím Brziny a pak přes Skrýšov a Dražkov, pak se nějak roztrhali, část přes menhiry, část po silničce zpět do Hrachova. Automobilisti se rozprskli po okolí, slyšela jsem o různých hospodách od umatlané vietnamské přes úžasnou vyhřátou restauraci v Sedlčanech až po naši (já a Věra Šub.) milou, ale jen málo teplou hospůdku v areálu zámku ve Vrchotových Janovicích. Tam jsme bez deště oběhly krásný malý park a slejvák strávily na zámku. Někteří vydatně promokli, jiní ne, zaslechla jsem i Kamýk nebo Krásnou Horu, oboje nad Vltavou. Přímo v Hrachově je v letech 2010-12 vybudovaný Domov fauny – Záchranná stanice pro různě poraněná nebo opuštěná zvířata a ptáky. Veliký areál, velké voliéry s popiskami a příběhy těch zvířat. I orla mořského tam mají, čápy bílé i černého, volavku, puštíka, poštolky, kachny, krkavce i havrana, kozy, ovečku, slepice, lišky, veverky, no kdeco. Některá vyléčená zvířata se vracejí do přírody, ta která už by sama nemohla přežít, jsou tu na furt.

Odpoledne část mančaftu zalezla do postelí, někteří ještě vyrazili k menhirům, kam nevedla značená ani označená cesta, takže bez chytrého mobilu a navigace bylo skoro nemožné je trefit.

K večeři v 18 hodin byla svíčková, vlastní oslavy od 19.30. Zahájili jsme představením sedmi oslavenkyň (5x 80 – Hela Hlubučková, Máša Nováková, Helenka Rosická, Ivanka Stulíková, Olinka Veselská a 2x 70 – Alenka Krejčová a Hanka Šimíková) a předáním pamětních skládaček z šikovných ručiček Věry Svobodové. Pozdrav jsme poslali i na Mělník Jirkovi Liškovi (70) a nahoru Pepinovi, který se svých 80tin nedožil.

Následoval Mlýn na staré báby v režii učitelek, prototyp od libereckých vědců, proměny oslavenkyň na mladé, mladší až nejmladší máte všechny krásně na videu od PaSe. Bylo to skvělé! Po krátké pauze zaperlily oslavenkyně coby Ochotnická sekce Národního divadla ve fantasticky zveršované pohádce O Červené Karkulce a babičce s infekční žloutenkou. Sklidily náramný potlesk a obdiv. Parádní video Karkulky zaznamenala Jitka Komoňová.

Pak se hrálo, zpívalo, tančilo, jedlo z dobrůtek od různých kuchařek a kuchařů, pilo víno, pivo, šťáva, voda aj., bylo o něco tepleji, tak se dalo vydržet i v předepsaném dress code – kytičky, čtverečky, puntíky a proužky.

Poslední atrakcí byla o půl jedenácté přehlídka pánských nohou, které hodnotily oslavenkyně a vybíraly si k sobě tanečníka podle toho, které nohy se jim nejvíc líbily. Vznikl tam trochu problém ve způsobu hodnocení, ale nakonec všechny měly s kým tančit, a to na reprohudbu, kterou pouštěl DJ Pavel Schlechter. Moderoval taky Pavel, přípravu a režii obstaraly Věra Sv. a Milada. K téhle akci jsou jen fotky od PeSa, ale nasmáli jsme se všichni. Hraní a zpěvy skončily před jednou hodinou. Muzikanty v části večera doplnil i Zdeněk Veselský, kterého přivezl syn Jakub a po jedenácté ho zase odvezl domů. Pár waltzů nám k tanci zahrál i Láďa Dolejší.

V neděli ráno sice málem mrzlo, ale svítilo sluníčko, přes snídani a balení se trochu oteplilo a tak jsme se postupně loučili a rozjížděli. Uvidíme se zakrátko zase na 66.Stezce u Telče, doufejme, že bude o něco tepleji, spíme v boudičkách, tak snad to nebude taková hrůza jako loni na jaře na Kulatino-Pidi u Bechyně.

Ještě jednou oslavencům (i Jirkovi Liškovi, který s námi oslavoval své 70tiny jen na dálku) veliké díky za zajištění a organizaci a přejeme jim všecko dobré do celého zbytku roku.

Ahoj Olina Kettnerová T1

Další FOTOGALERIE: