Co Dělat

Autor: Petr Hošek, T5

Úvaha

Po sametové revoluci jsem dospěl k závěru, že je potřeba něco udělat a našel jsem podnět v naší historii. Není přece možné pominout slavné i když loupeživé výlety našich bratrů husitů do Evropy. Vědom si toho, že můj otec byl členem církve Českobratrské husitské a každý rok nadával, když přišelšek na zaplacení finančního obnosu církvi zvaného „salár“.

I já jsem byl pokřtěn a byl členem této církve. Sice jsme jako rodina na bohoslužby nechodili, ale pocit, že v některých církvích dostanou jenom oplatku, zatímco mi jsme si užívali pod obojí, jsem došel k závěru, že je nutné obnovit Spanilé jízdy.

Vše bylo promyšlené, nasedneme na žebřiňáky a pojedeme do světa krást a znásilňovat a naše sémě roznést do celé Evropy.

Dopadl jsem špatně. 

Po oslovení mnoha kolegů, kamarádů a posléze i kriminálních živlů jsem zjistil, že by všichni jenom kradli, ale znásilňovat nechtěl nikdo. Ani Franta.

Tak jsem to odpískal.

Po několika dnech deprese jsem přišel na nápad založit skupinu „Historického žraní“. Že bychom seděli na vyvýšeném místě na náměstí, žrali, chlastali a kosti házeli po kolemjdoucích.

Bohužel jsem našel spoustu těch co by žrali, ale žádného sponzora.

Tím skončila moje porevoluční iniciativa a chodil jsem dále spokojeně do ČKD.

Zdraví Petr.