Dobrá investice

Dobrá investice

příloha Poradníku září 2022

Motto: „Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem“, říkala údajně teta Kateřina, alespoň podle toho, jak to zaznamenal Zdeněk Jirotka, když popisoval trampoty prapodivného sluhy Saturnina.

   Když mne syn Honza pozval na „Pánskou jízdu“ po zaniklých tratích, nejprve jsem zaváhal. Letošní horko nesvědčí jemu, ani mému vnukovi Tondovi, natož mým sedmi křížkům. Nakonec jsem ale usoudil, že takové příležitosti se neopakují a na poslední chvíli stihnul odjezd Krušnohorského expresu z hlavního nádraží, kde už mne ti dva netrpělivě čekali. Že mohu v klidu nastoupit v následné stanici Praha Holešovice, kam to mám blíž, a tedy odjezd vlaku stihnu bez problémů, to mi ti dva dobráci zatajili a tak měli celou dobu dobrou příležitost připomínat mou údajnou zálibu v příchodech na poslední chvíli.

   Kdo neví, co to je ŠOTOUŠ, na Wikipedii si o tom může přečíst zajímavé povídání. Jisté ale je, že můj vnuk Tonda ve svých čtrnácti letech ví o železnici mnohem víc, než kde se v českých (natož do češtiny přejatých) slovech píše „i“ a kde „y“. A tak jsem měl jedinečnou příležitost zopakovat si nejen, co znamená které návěstidlo a názvy jednotlivých řad lokomotiv, ale i jiné důležité informace, které moji přátelé (nechápu proč???) nazývají neužitečnými a mne jejich sběratelem.

   Měl jsem představu, že naším cílem jsou zaniklé, nebo nepoužívané tratě. Přesto při přestupu z rychlíku na místní lokálku ve stanici Chodov jsme museli použít lest – přejít přes koleje mimo přechod či podchod – abychom, na jiném nástupišti, byli dříve než ostatní a získali místo k sezení. Do Lokte to ale není daleko a tak i ti vodáci, co přijeli s námi a museli stát, to nějak vydrželi.

   Zatímco vodychtiví vodáci se vydali do městské památkové rezervace, my jsme ji podešli prvním z mnoha dalších železničních tunelů, které nás ještě na našem putování očekávaly. Zdá se, že mnohé pozoruhodnosti, které na nás čekají, ponecháme na samostatné prohlídky, abychom stihli projít právě ty plánované tratě a hlavně stihli odjezd jediného nedělního spoje domů. Pro jistotu si je hned zde vyjmenujeme, abychom na nic nezapomněli. Tedy:

1. Loket městská památková rezervace
2. Odvodňovací štola Kašpara Pluhaře (budovaná od roku 1539)
3. Horní Slavkov Pluhův dům
4. Bečov nad Teplou město muzeí
   1. Muzeum historických motocyklů
   2. Kovářské muzeum
   3. Rodinné muzeum žehlení a prádla
   4. Hrad a zámek
   5. Relikviář Sv. Maura
5. Žlutice Pekelné sklepy
6. Chýše
   1. klášter
   2. zámek
   3. zámecký pivovar
7. Ležky muzeum StB
8. Odlezelské jezero
9. žst. Trojany
10. Mariánský Týnec

   Železniční trat z Chodova přes Loket do Horního Slavkova a dále do Krásného Jezu byla budována zejména pro odvoz rud od cínové, stříbrné až po uranovou. To středověké horní město (Horní Slavkov) proto také bohatlo a chudlo, podle toho, jak ceněné tyto suroviny zrovna byly. A podle toho také tak nyní vypadá. Bohatá středověká města, která měla to štěstí, že je již žádné novodobé Eldorádo nepostihlo, si své krásy podržela i přes stavební boom devatenáctého století a hrůzné zacházení s památkami v dobách reálného socialismu. Horní Slavkov takové štětí neměl. Ospalé, kdysi bohaté a výstavní město postihly krátce po sobě dvě těžké rány. Nejprve vyhnání starousedlíků, které vystřídali pováleční „zlatokopové“. Krátce na to „objevení“ uranových rud. Novousedlíci a socialistická honba za uranem vytvořily dokonalou past na „staré, německé, feudální a vůbec na smetiště dějin patřící ohyzdné barabizny“. Bodejtby nebyly ohyzdné, když je nikdo neudržoval. Starý Horní Slavkov ale dopadl o trochu lépe než starý Most. Celý zbořen nebyl. Několik řad středověkých domů stojí tam, kde kdysi bývala náměstí a tajemné uličky. Alespoň ty se podařilo zachovat a v nových poměrech obnovit.

   Zato Nový Horní Slavkov – ucelená koncepce dle zásad socialistického realismu (něco jako Ostrava Poruba nebo Ostrov nad Ohří) – žije a podle všeho jej čeká osud té městské zástavby, která po odeznění zlaté horečky nechátrá, ale udržováním se konzervuje jako doklad doby a památka na uvažování urbanistů v době jejího vzniku. Dokladem je místní „obchodní dům“ s hrdým názvem Dům levných nákupů a místní restaurace Pohoda, kde nám příjemný personál poskytl oběd za ceny, které by v Praze odpovídaly tak leda nějakému předkrmu.

   Než jsme ale do toho Horního Slavkova došli, museli jsme překročit několik mostů. Po těch kamenných se jde dobře, ale pokud na železné konstrukci zůstaly jen kolejnice a k nim přidělané pražce, visící nad propastí, na takový kousek neměl nikdo z nás odvahu. Nezbylo než sejít na silnici a potok překonat přes mostek, plot a zahradu domu, který očividně nikdo již léta neobývá.

   Pokud nemáte v Horním Slavkově domluvené spaní, a nechce se vám nějaký privát vyhledávat, je hned za městem několik rovných plácků mezi dávnými haldami, nyní ji porostlými dospělým lesem. Nás z jednoho z nich bohužel vyhnal déšť po třetí hodině ranní. Protože jsme ale spali poblíž jednoho z dalších opuštěných tunelů, nebyl problém si na těch pár hodin ještě v sedě schrupnout ve velmi mírném průvanu.

   Zatímco honosné místní nádraží spokojeně chátrá na nepoužívané částí trati, o několik set metrů dál je zastávka Horní Slavkov-Kounice, která má pouze zvýšenou nástupní hranu a návěstidlo „Konec trati“. Jakýkoli přístřešek či dokonce čekárna zde pochopitelně nejsou. Zato tu na nás čekal šínenbus, jak by řekli Němci, který udržuje spojení zdejších se světem (železnic). Jízdenky vám prodá, jako v autobusu, „mašinfíra“, který, na rozdíl od řidiče autobusu, za vámi přijde až k vašemu sedadlu. No neberte to!

   Protože ve zdejším kraji na železničním svršku provozují své vlaky různí dopravci, ocenili jsme logiku, která nebývá na železnici často k vidění: V tom „autobuse na kolejích“ nám prodali jízdenku a vystavili doklad, hrdě nazvaný „one ticket, jedna jízdenka“ pro cestu z Horního Slavkova do Mladotic. Jak jsme přestupovali z vlaku na vlak od Českých drah k GW Train Regio, zpět na ČD, opět na GWTR a zase zpět na ČD, tak stoupal obdiv průvodčích stále víc k tomu dokladu a taky trochu k nám.

   Nemá cenu připomínat, že pro takové přestupy chybí jakákoli návaznost. Má to ale výhodu, že se například můžete v klidu naobědvat při přestupu. Například v Žihli jsem to stihli v klidu. A opět za ceny, které jsou pro Středočechy, natož Pražáky, velmi přátelské.

   Ze zastávky Potvorov (do Mladotic jsme nedojeli) jsme se vypravili k nejmladšímu přírodnímu jezeru v Čechách, k Odlezelskému jezeru. Díky nedávné (květen 1872) přírodní katastrofě je na Mladotickém potoce vysoké a dlouhé vzdutí. V letním vedru ideální osvěžení. A mimo víkend i naprostá pohoda, protože místní chalupáři hákují někde v Plzni u Škodů. Pod hrází narazíte na nikdy nepojížděné drážní těleso původní tratě Plzeň – Most, kterou ten sesuv zavalil. Pod hrází je také několik studánek, protože hráz funguje současně jako dokonalá přírodní čistička vody. Po tom nepoužitém drážním tělese dojdete až do Mladotic. Cestou objevíte „rozcestí“ kde se na tuto trať napojuje poslední z našich zkoumaných tratí: Mladotice – Rakovník.

   Roku 1899 použili část z nezavalené trati u Mladotic pro stavbu jiné trati. Trati přes Kralovice a Čistou do Rakovníka. Od roku 1997 byla pro zanedbanou údržbu zastavena doprava mezi Čistou a Mladoticemi. Snaze místních o obnovu tratě bylo vyhověno v roce 2001 jen z části tím, že technicky nejsložitější úsek: Čista – Kralovice byl obnoven, ale zbytek trati ponechán svému osudu.

   Ty letopočty uvádím záměrně, protože ukazují jak různě funguje „středoevropský prales“. Tedy přirozená obnova krajiny po odchodu člověka, kterou možná znáte z cestopisných filmů o Amazonském pralese. Funguje to i u nás, i když různě rychle. Trať Nové Sedlo (mezi Chodovem a Loktem) – Krásný Jez je mimo provoz od roku 1997. Krajní úseky N. Sedlo – Loket a Kr. Jez – Horní Slavkov byly postupně obnoveny v letech 2006 a 2013. Zda se podaří místním nadšencům trať obnovit celou, těžko říci. Chybějící úsek je sice zarostlý, leckde chybí podložky či celé kolejnice, ale dá se tudy poměrně dobře projít. Také trať Mladotice – Rakovník byla uvedena mimo provoz v tom roce 1997. Tedy její část mezi Čistou a Mladoticemi. V roce 2001 byl obnoven provoz mezi Čistou a Kralovicemi. Nepoužívaný úsek je ale opravdu velmi obtížně průchozí. Nedá se to srovnávat se stejně „starou“ opuštěnou tratí mezi Loktem a Horním Slavkovem. Zda je to různou nadmořskou výškou obou nepoužívaných úseků, či složením půdy a skladbou lesů, kterými procházejí, to posoudit neumím.

   Nakonec ale všechno dobře dopadlo. Minuli jsme opuštěné nádraží Trojany. Vybaví se mi vždy, když slyším slova písně „Jen prázdné nádraží na Tebe mává samotou a žádný vlak, ani nákladní tu nestaví… “Cestou do Kralovic jsme se kochali pohledem na krásně opravený areál kláštera Mariánský Týnec, vykoupali se na kralovickém koupališti a stihli jediný vlak, který v neděli jede z Kralovic do Rakovníka. Je přímý až do Prahy a tak památky okolo trati, Křivoklát, Nižbor, nebo Karlštejn, nemá cenu ani zmiňovat.

   Toulka se povedla, účastníci byli spokojeni, já se opět stal tím nadšeným a zvědavým dítětem podle tety Kateřiny ale současně si připomněl, jak dobře jsem kdysi investoval do svých dětí (a vnuků), že jsou ochotni mne s sebou vzít na takovou úžasnou výpravu.

A pro zvláště náruživé nostalgiky doporučuji následující odkazy:
Trať kolem Lokte v r. 1997,
Mladoticá dráha

Všechny prázdninové tuláky zdraví
Pepik Beran 12

červenec 2022