Turistický akademický klub byl založen roku 1963 v Praze

ČlánkyFotogalerie

Letošní Spanilka houfce C

Ačkoliv ještě 4 dny před startem nás bylo 41, v důsledku nemocí a úrazů nás v pátek ráno nastupovalo do busu fy Kukla pouze 32.

Původní plán, že pojedeme větší část polského jizerského hřebene po lyži, bral za své již cestou busem. Po vystoupení ve Swieradowe Zdroji (v 600m silný vítr a déšť a blbá předpověď), bylo jasné, že musíme plány přehodnotit a dostat se do cíle prvého dne co nejkratší cestou. Takže jsme to vzali přímo přes Stog Izerski (1107m, nejvyšší vrchol polských Jizerek) a potom více méně vrstevnicovou cestou, částečně skryti v lese na Drwale (na Polane Izerske, hospůdka zavřená). Dále již víceméně z kopce až na Velkou jizerskou louku do chatky Gorzystow. Celou cestu bylo počasí dost děsný, takže jsme byli rádi za kratší trasu. Chatka je to útulná, bez proudu a alkoholu, pouze s mrtvým pivem. Večer byl romantický při svíčkách, jídlo, pivo i naše pití OK. V noci nás pouze v důsledku silného větru, rušili údery větví blízkých stromů do oken.

V sobotu ráno bylo počasí nepatrně lepší, ale silný vítr a občasné sněžení byly nepříjemné. Po zprávě o putování houfce B za pomoci rolby a předpovědi počasí, jsme změnili naší trasu na Szrenicu na co nejbezpečnější i když poněkud delší (25 km 1000m převýšení), přes Harrachov. Z časových důvodů jsme se omluvili na ustředění, tímto se omlouváme houfci D znovu, snad se mu pohoštění, co měli pro nás připravené, také hodilo….Takže jsme od rána makali přes Orle, občerstvení u Mašinky (Mýtiny – malé občerstvení), Harrachov, údolím Mumlavy, Krakonošovu snídani na Voseckou boudu. V podvečer za větru a sněžení, boření, bez stopy jsme nakonec zdolali poslední 2 km a dorazili na Srzenicu (1361 m). Pod dojmem toho, že jsme to dali, s přispěním našich skvělých muzikantů Moniky, Karoliny, Vaška a Honzy a dalších, sdružených kapele MNNH (Malá Noční Nahá Hudba) byl večer velmi uvolněný a vydařený (museli jsme vypít i pohoštění pro Déčko). Zřejmě se to líbilo i polskému  Krakonošovi, protože v noci se stal zázrak a ráno jsme se probudili do krásného slunečného i když mrazivého dne (-12).

Takže v neděli místo ústupu, jsme  s entuziasmem vyrazili přes Sokolník (1384) na Labské pláně a kochali se nádhernými výhledy jak na přírodu po sněžné bouři tak na Violík, Sněžné jámy, Vysoké kolo, Sněžku, Luční horu, Zlaté návrší, Kotel a další…Do Harrachova jsme nakonec jeli krásnou, pozvolna se svažující Kládovou cestou až na rozcestí pod Ručičkama. Spanilku jsme zakončili společným posezením a přípitkem v restauraci  Lesní Zátiší !

Hore a TAKu Zdar !
Ivan Pergler

Napsat komentář