Trasa 69
FOTOGALERIE
FOTOGALERIE T20 – mix autorů, FOTOGALERIE T26 – Petr PRK Lozan






Divíte se, že taková trasa neexistuje? No, neexistuje. Ale na každé Stezce taková trasa na jednu noc kouzelně vznikne a ráno se zas rozplyne. Je to každoroční fúze tras 20, 23 a 26, dohromady 69. Dokonce na to máme razítko s mottem “Spali jsme spolu” s dosti výmluvnou ilustrací. Trasy jsou propletené pevnými vlákny keblanských táborů minulých i současných, a tak toto jednonoční setkání je vždy krásné a intenzivní. A na krátko vzniknuvší kapela velmi třeskutá.
Sešli jsme se v rázovité hospodě a pivovaru v Chudenicích. Kapela se nevešla do záběru a když spustila, třásly se okenní tabulky. Propojený repertoir trasových kapel (letos velmi posílený o nevyčerpatelný hudební apetit Vítka Podráského ze Čtrnáctky s jeho legendární “salátovou” složkou) je další velké plus šedesátdevítkových noclehů. Snad není žánr, který by zůstal ležet ladem. Bereme to od trampských vykopávek, přes klasický folk k bigbeatu, alternativnímu rocku a není nám cizí ani ska a punk. Rozkročení jsme od 60. let po současnost. Mám podezření, jestli občas nezazní i songy, které teprve vzniknou. Snad i díky tomu s námi bezzubý výčepní s vizáží rockera 70. let vydržel do časných ranních hodin.
Další krásnou tradicí těchto noclehů je ranní večírek, který většinou neúnavně táhnou Šimoni. Ještě u snídaně se znovu vyndají nástroje a večírek jako by ani neskončil. A přitom ten ranní je úplně jiný. Kor když se to povede venku před hospodou ve stínu kaštanů. Letos ve znamení muzikálů (U “Manchester England England” a “Let the Sunshine” jsem si i plákla).
No a pak nahodíme batohy a rozejdeme se každý po své trase. Nikomu se nechce, ale musíme, protože další nocleh čeká. A je to fajn, protože další nocleh je už jen trasový a zas úplně jiný.
Káča Režná T69 resp. T20