TAK se pochlubte

Autor: Petr Němec, T5

Tak se členové slovutného klubu pochlubte, zda jste po dobu svého členství byli někdy v klubu oficielně trestáni. Ne? TAK já vám povím, jak to bylo.

To bylo dávno, velmi dávno a mnozí jistě ve svém věku na tu dobu mají možná už poněkud zkreslené vzpomínky. To bylo tenkrát, když TAK vyrazil se svou Stezkou do ciziny. 25 Stezkou 1983.  A vyrazil na Slovensko. Kdo pamatuje,  Stezka to byla parádní. Ti mladší už možná mají jen z doslechu, že se na Stezku jelo zvláštním vlakem, zpátky samozřejmě taky. Cesta, na kterou se vyráželo obvykle nějak okolo  půl noci, patřila k jednomu z velmi silných zážitků té které Stezky. Všichni natěšeni z toho, že se jede na pár dnů, které  vybočují z běžného všedního života. Skromně vybaveni, nebylo tenkráte všelijakých Hudů, Sportů a jiných a co já vím ještě jakých, takže pohorky toho nejklasičtějšího provedení, které by se dnes viděly snad jen v nějakém muzeu, nebo všelijaké tééénisky nebo už  byly Botasky?, klasické batohy ani krosny ještě nebyly mezi lidem běžné, spacáky většinou umělohmotné a karimatky? Na zemi v tělocvičnách, nebo v hospodských sálech dobře fungovalo Rudé právo a igelit. V batohu konzervy ze studených večeří v menze (že už jsme byli v pracovním procesu? no a co?  a často všelijaké posilující nápoje nejrůznějších chutí. Nad ránem se vlak postupně vyprazdňoval TAK, jak si která trasa naplánovala své životy na čtyři dni. Někdy se s jinou trasou náhodou setkali, někdy byli v krajině samostatnou partou kamarádek a kamarádů po celý čas. A určitě nepřeháním, když „vzhůru pusu do obloučku“ bylo motto žití po celou cestu. Že moc kecám? No to se o mně ví, ale už se blížím…

Počasí jako ze žurnálu a na loukách pod hradem Likava u Ružomberoku se na poledne scházejí  jednotlivé trasy a pak se soustřeďují v hradním amfiteátru. Vítání a vítání a zahájení zakončení vypuklo. Vše v důstojném rámci. Vedení TAKu kompletní, představitelé obce a zástupci lidové moci nepřehlédnutelní ve svátečních sakách a se širokými kravatami. A rovněž zástupci spřátelených vojsk, které dohlížely již nějaký čas na to, aby se u nás dobře a v míru žilo všem. Úvod majitele TAKu a tradiční v těch dobách vyhlašování a pasování rytířů. Vše jak má být a zlatým hřebem soutěž tras. Téma bylo cosi na motivy láska, však Stezka byla jarní. Více či méně vypilované scénky a už jsme na řadě. K podiu směřuje trojice zástupců trasy  – Pavel mluvčí a průvodce příběhem, již v té době málo vlasatý Jirka a někdo třetí, to už nevím kdo to byl. Pavel uvádí obecenstvo do situace, trasa ve svých řadách rozhazuje kolem sebe všelijaké pytlíky , sušenky, buráky, hlučí a pak se zvedá a míří k podiu. Pavel udiven volá „ kuda vy idiote ?“ A trasa sborem „ my idiome v bolšoj teatr.“ A usazuje se na podiu. Pavel vysvětluje publiku, že jsme se dohodli dle stanoveného tématu  sehrát krátkou scénku ze světoznámého díla tak, jak byla uvedena v originále a prapůvodní  podobě. Jednalo se o tragický příběh lásky mezi jistým Otělem a jistou Děsděmonou – bez velkých okolků se Otělo vrhá na nebohou Děsděmonu a bez váhání jí uškrtí. Však v zoufalství si uvědomuje svůj hrůzný čin a trhaje si neexistující vlasovou pokrývku hlavy zoufale volá do publika „čto dělať! čto dělať!“ a přichází vyvrcholení tragedie a já mu z publika odpovídám „jebať durak, paka ona ťoplaja“. Úspěch ! Úspěch na Oskara ! Zakončení doběhlo  ke vší spokojenosti, každá trasa přišla se svou troškou do mlýna, přesunuli jsme se ke zvláštnímu vlaku a ten nás v brzkých pondělních hodinách zase navrátil do všedního života. Ale jo teď to přijde. Sedím za stolem a pilně vyvíjím inženýrskou činnost, když mně před polednem zvoní telefon. Hle, majitel TAKu (dej mu Pánbůh lehké odpočinutí) ? A jak se ti Petře líbila Stezka? Byla fajn!!! A co závěr, co tomu říkáš ? No paráda, moc se to povedlo. A na to zvýšený hlas : jo? Ty, jako dlouholetý člen klubu, zástupce šéfa trasy, si libuješ a to jsi si asi vůbec neuvědomil co to za lidi stáli nahoře v amfiteátru? Nechápeš, že tohle může mít pro klub hodně nepříjemné dozvuky a třeba i pro některé osobně? A ty se toho aktivně zúčastníš? Prásk. Za hodinku telefon. Volá Drahoš šéf trasy (dej mu Pánbůh lehké odpočinutí). Hele, nevolal ti Tonda? Že jo? A co chtěl? Mně tedy zjezdil jak štěně. 

Za pár dnů na Velké radě se probírala Stezka. A na přetřes přišlo úspěšné vystoupení pětky. Takže Petře, tobě vyslovuje Rada důtku a Drahoši, neb jsi šéfem trasy, tobě vyslovuje Rada důtku s napomenutím.

Tohle tedy byla veselá historka z natáčení a je na TAKu někdo, kdo nás může trumfnout? 

P.S. zmiňuji se o majiteli TAKu. Dovolím si při této příležitosti na Toníka vzpomenout se slzou v oku. Vycházeli jsme spolu velmi velmi přátelsky, jsem rád, že jsem vedle něj mohl být nějaký čas i v Radě, jeho osobnost mně velmi imponovala a rád vzpomínám na řadu chvil po jeho boku – Stezky, Cesty na severozápad… a také výjezdní zasedání Rady pod jeho velením – bezvadné tématické víkendy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *