Spanilá jízda 2023 – pohodový pátek

Stoupáme nad Dvoračky, lehce sněží a větřík mírně pofukuje a v hlavě mám dvě rozdílné informace o počasí na Labské louce, jednu od člověka v dresu HS …vítr 10m/s, takový pohodový větřík a tu druhou od mladého skialpinisty…..je to tam děsný, to jsem ještě nezažil, tak přemýšlím, co je pravda a už jsem na konci serpentin a upozorňuji partu mladých skialpinistů, kteří přijeli a velmi riskantně zabrzdili, že za mnou jde ještě asi šest gerontů, tak ať si dají bacha, chvilku po sobě koukají a pak se mě jedna dívka ptá, „Co to jsou ti geronti?“ „No to je něco podobného jako já“ prozrazuji jim tuto tajemnost a šlapu dál a už se blížím ke konci stoupání a vítr se trochu zesiluje, za sebou vidím pouze Janu Chloupkovou, tak na ni čekám a jdeme dál, viditelnost cca 9 tyčí, vítr silnější, začíná hustěji sněžit, hm tak teďko sjedeme na rozcestí U Čtyř pánů a potom ještě kousek do kopce a bude odbočka doleva na Voseckou a pak mírný sjezd a jsme tam, brnkačka, tak to byla má první idea, ale Krakonoš se nás rozhodl potrápit a z kopce udělal protikopec a vůbec to nejede, musíme klasicky šlapat jako po rovině a je bílá tma a najednou jsem v díře a drápu se z metrové pasti navátého sněhu ven, vítr se začíná pochlapovat a sníh seká do očí, jel jsem tu již mnohokráte, tak vím, že jedu z kopce, zase jáma, ohýbám hůlku, a hrabu se ven otáčím se a v dáli vidím Janu, otáčím se proti větru, ohnutý v předklonu a odpočívám a čekám na Janu a jakmile se přibližuje pokračuji dál a takto to praktikuji celou cestu, nesmíme prochladnout a zatuhnout, viditelnost 3 tyče, vítr s námi cloumá a fouká směrem od Harrachova a to co lítá vzduchem, tak to už není sníh, ale nějaké zmrazky a při postupu pravá hůlka funguje, jako opora proti poražení větrem a levou si pomáháme k posunu  vpřed a míjíme křižovatku U Čtyř pánů a ještě zvažuji možnost sklouznout na Labskou boudu a schovat se tam, ale nevím, jestli bychom v té slotě boudu neminuli a neskončili v Labském dolu a to by byla konečná a tak šlapeme dál a to už je jenom kousek na tu odbočku na Voseckou a ten kousek je nekonečný, kontroluji Janu, jde, je to ok, taky padá a vstává, je to boj, ten vítr, to je takový fukýř, že se nedá pořádně dýchat, šlapeme dál, boj o každý metr, nezastavovat, jít, jít, jít v předklonu, difuze, ta nám dává zabrat, sněhové jazyky a najednou jedu z kopce a zase se propadám a už jsme na odbočce na Voseckou boudu a to je ten směr odkud fičí ten uragán, nedá se koukat vpřed, vždy jenom mrknout, kde jsou tyče a pak hledět do sněhu šlapat určeným směrem a pak zase rychlý pohled a zkontrolovat směr cesty a sklonit hlavu proti větru a šlapat a šlapat a vím, že na Voseckou je to z kopce, tak proč je to taková dřina, proč to nejede, to je doba a další sněhové pasti, kde ta Vosecká je a vítr neustává a najednou se ukázalo sluníčko, ale vítr na sluníčko kašle a snaží se nás odfouknout někam zpět na Labskou louku, nedáme se, Vosecká už je blízko, už to cítíme, už jí vidíme a posledních 30 metrů jedeme z kopce, to je zázrak.

Vosecká bouda, jsme uvnitř, jsme v suchu, v klidu, bez hučícího větru, bez poletujícího ledu objednávám si pivo a Jana horký čaj „ To jsem ještě nezažila“ říká a Jana se nemůže napít, protože se rozklepala a klepe se a klepe a nemůže to zastavit v tomto stavu by si tím čajem mohla akorát tak opařit a tak chvíli musí počkat a už to odeznělo a sedíme a přemýšlíme co dále a cca za půl hodiny se otevírají dveře a vstupuje Pavel, Zdena a Jolana a tak už je nás pět a situace se opakuje, Jolana si dává čaj a najednou se rozklepala a klepe se a klepe a nemůže to zastavit, ale všechno odezní a nevím za jak dlouhou dobu přichází skupina osmi účastníků SJ 2023, kteří, dobře vyhodnotili situaci a zvolili k dobytí Vosecké boudy z Dvoraček Kládovou cestu, dobrá volba, ale přesto poslední úsek cesty od kraje lesa na Voseckou si také trochu vyzkoušeli, jaké to asi bylo, ale jsou v pohodě a prostřednictvím zpravodajky Lenky máme takřka živý přenos ze záchranné akce našich kamarádů probíhající na Pančavské louce v přístřešku U Čtyř pánů, to je děsný, co si tam asi zkusili a všechno se zdárně vyvinulo a všichni jsou v bezpečí a my máme velikou radost a najednou Jobova rána, musíme opustit Voseckou, nemohou nás ubytovat, jsou slyšet výkřiky, já už nikam nejdu, ani se odtud nehnu, horský vůdce nám nabízí, že nás doprovodí na Szrenicu do Polska do místa našeho plánovaného ubytování, číšník nabízí, že kdybych zůstali někde na cestě, tak že zavolá horskou službu, no chaos a to je čas pro Janu Chloupkovou, která v současném správci boudy identifikovala perfektního známého a situace je rázem růžová a máme vyhrazenu verandu a na osobu dostaneme každý jednu prošívanou deku, postele zde nejsou a tak lehnout na zem, kus deky zespoda a zbytkem se přikrýt a přežít do rána a to už Standa bere do ruky kytaru a já si půjčuji  kytaru místní a skoro do půlnoci hrajeme a Standa zná snad všechny písničky a oslavujeme, že všichni jsou v bezpečí a že máme kde spát a dokonce se i tančí, no co dále psát, prostě klasický pohodový pátek na Spanilé jízdě.

Michal Martina houfec B