Turistický akademický klub byl založen roku 1963 v Praze

ČlánkyPojďme si povídat

Pražské lyžování

Se začátkem roku to vypadalo, že zima už navždy zůstane uvězněna v obrázcích Josefa Lady a našich představách. Pro ukrácení čekání na sníh proběhlo TAKovým mail-listem několik historek dokládajících až cimrmanovskou odvahu a odhodlání. Dovolím si citovat:

Pepa Beran: Včera jsem dostal od jedné cestovky nabídku, kterou sice nevyužiji, zato ta nabídka obsahuje jednu, dle mých měřítek, velmi užitečnou informaci. Ta informace je uvedena hned na počátku nabídky (zbytek jsem vymazal). Je to datum lyžařského tuzemského prvosjezdu. To datum si dobře zapamatujte. Třeba ho napřesrok důstojně oslavíme. Ať už na běžkách na skutečném sněhu, nebo „pouze“ demonstračním průchodem té dávné sjezdovky. Pro mne to bude opakování mé dávné podařené vzpomínkové akce, kdy jsem si tu sjezdovku skutečně sjel. Prošel jsem tu sjezdovku i několikrát jako účastník prvomájového průvodu. Ale musím konstatovat: NEDÁ SE SROVNÁVAT! 

V roce 2010 Václavák na počest Josefa Rösslera Ořovského úspěšně pokořila tříčlenná polární výprava pod vedením Mirdy Hozy, jak dokládá tento článek, který poslal IvSi.

6. 1. 2013 tentýž odvážný podnik realizovala další skupina zimních dobrodruhů z Trasy 12. Své zážitky popsali v článku ve dvanáctkovém zpravodaji.

Staršího data je vzpomínka a zároveň tip na další pražskou trasu pro odvážné od Míši Häcklové: V 5. ročníku medicíny, t.j. nejspíše v roce1970, jsme při sněhové nadílce dojely na běžkách z kolejí na Větrníku- sever na stáže na Kliniku dětského lékařství v ulici Ke Karlovu. Jely jsme přes Vypich a Petřín, dále městem bez jakéhokoliv problému. Veřejná doprava nefungovala, naše asistentka se nedostavila, takže jsme se zase vracely na kolej, ale to již ve vnitřním městě znamenalo místy si lyže sundat. V dalších dnech se již do školy  jezdit  na lyžích nedalo, ale po Větrníku jsme ještě nějaký den mohly na běžkách trénovat na přejezd hor s Mat-fyzem. Fotky žádné nemám. Skol, Míša

Karel Vodrážka: Nevím jestli se to stalo ve stejném roce, který popisuje Míša. Každopádně v Praze byla příznivá sněhová pokrývka. Skupina členů lyžařského oddílu strojní fakulty ČVUT bydlící na kolejích Strahov se rozhodla využít situace k tréninku. Sjezdový svah se našel na louce hned u kolejí směrem ke Smíchovu (v létě se zde opalovalo). Jezdilo se po staru – dolu slalom, dole zout lyže a pěšky nahoru. Poté se objevil bláznivý nápad sjet Petřínský svah po zdejších cestách až k „Tanku“. Byl to adrenalin, ale povedlo se. Zpátky byla volba mezi lanovkou a trolejbusem. Zvítězil trolejbus, který byl nejblíž a vyvezl nás vzhůru na Strahov. Sjezd jsme pro velký úspěch ještě několikrát zopakovali. Matně si vzpomínám že v té době existoval malý vlek v Motole, ale na něm jsem nikdy nebyl. Na běžkách se po Praze dalo jezdit na mnoha místech. Já jsem na konci 50 let jezdil na pláni u Dívčího hradu.

Přidávám svou nedávnou zkušenost: díky vysokohorským podmínkám Vidoule a bezprostřední blízkosti lesa lze v případě sněhu v Praze běžkovat i v Košířích. Což jsme učinili. Sportovně to není nijak zvlášť hodnotný zážitek, ale to, že dvěma dětem ze tří jsou malé boty a jednomu chybí zimní kalhoty, je lepší zjistit v Košířích než hned následující víkend v Jizerkách. Káča R. T20